Prosinec 2016


vtipy

30. prosince 2016 v 7:00








Kočičí předení

27. prosince 2016 v 7:00 Kočičky

Lidé, kteří mají kočky, žijí šťastnější život. Kočky totiž umí stahovat negativní energii. foto: Freeimages

Léčivá síla kočičího předení má dlouhou historii

7. prosinec 2015
Na světě žije odhadem stovky milionů koček, přičemž nejvíce - kolem 80 milionů - je jich registrováno ve Spojených státech. Kočky si v průběhu historie vyvinuly k člověku zajímavý vztah a hrály klíčovou roli při našem přežití během úsvitu zemědělství a později se staly jedním z nejlepších malých přátel člověka. Některé dávné kultury kočky dokonce uctívaly a považovaly je za posvátná zvířata obdařená moudrostí. Nedávné studie dokonce odhalily určité unikátní léčebné schopnosti koček.
Podle posledních archeologických nálezů byly kočky domestikovány možná dokonce už před érou Egyptské říše kolem roku 9000 před naším letopočtem. V roce 2004 byl na ostrově Kypr ve Středozemním moři odkryt neolitický hrob obsahující kostru muže a africké divoké kočky, který prozrazuje, že vztah mezi člověkem a kočkovitými sahá ještě dál, než se vědci původně domnívali.
Egyptské hieroglyfy vyprávějí příběhy o Bastet, bohyni války a ochrany, zobrazované někdy se lví hlavou. Další egyptskou bohyní zobrazovanou s kočičí hlavou byla Mafdet, zodpovědná za spravedlnost a její výkon. Může to odkazovat na schopnost koček hubit škůdce, kteří byli pro egyptské zásoby vážnou hrozbou, nebo to může být také odkaz na překvapivou kočičí dovednost zabíjet kobry královské. Kočky chránily lidem úrodu a na oplátku od nich dostávaly jídlo a přístřeší. Tak začal symbolický vztah mezi lidstvem a kočkami.
Když se přesuneme do přítomnosti, jsou kočky nejpopulárnějším domestikovaným zvířetem na světě. Může to být pro jejich báječnou nezávislost, kdy ke své spokojenosti vyžadují jen základní potřeby jako je jídlo a přístřeší. Na rozdíl od psů, kteří potřebují neustálou lásku a pozornost svých páníčků, kočky vyzařují dojem nezávislosti: samy si vybírají, kdy si přejí lásku přijímat a kdy ji dávat. Přesto si po většinu času ponechávají více než dostatečný prostor na své denní rutiny jako je průzkum, lov, spánek a hra.
O svá těla pečují jako o svůj chrám. Stráví hodiny očistou a údržbou. Některé kočky si dokonce vyvinou obsedantní očistný zvyk zvaný psychogenní alopecie. Pokud dojde k ohrožení jejich teritoria, ztvárňují kočky na bitevním poli agresi a naježí srst na hřbetě, aby vypadaly hrozivěji. Odhaduje se, že kočky ročně zabijí v průměru 1-4 miliardy ptáků a 7-20 miliard savců, což představuje vážný problém.
Kočky také dlouho obklopuje mysticismus. Legendy z různých koutů světa mluví o schopnostech koček vidět kolem sebe spektrum viditelného světla, v němž sledují jiná stvoření a frekvence. Egypťané věřili, že kočky umí předvídat budoucnost, a že každý záškub jejich vousků předpovídá nějakou událost, například špatné počasí. Těchto vlastností prý využívali s ohledem ke schématům počasí i tehdejší námořníci. Zároveň kočky hubily škůdce na jejich lodích.
Vztah mezi lidmi a kočkami vzkvétal a vyvíjel se po tisíce let a předpokládá se, že se tak bude dít i nadále v časech rostoucí civilizace. Kočky jsou skvělými domácími mazlíčky pro malé obytné prostory, což je nejspíš důvod, proč se druhá největší populace koček na světě nachází v Číně. Je jich tam kolem 55 milionů. Zajímavé je, že nedávné studie našich kočičích přátel ukázaly, že frekvence a vibrace kočičího předení (od 20-140 Hz) mají na lidské tělo významný léčivý vliv. Krom jiného redukují stres, pomáhají s dýchacími potížemi a předcházejí infarktu.

Léčivá síla kočičího předení

V čem spočívá: Kočky vytvářejí předením vibrace v rozmezí 20-140 Hz, o nichž se ví, že mají léčivý vliv na mnoho nemocí.
  1. Snižují hladinu stresu. Hlazení předoucí kočky zklidňuje vaše nervy
  2. Kočičí předení mírní symptomy ztíženého dýchání jak u koček, tak u lidí
  3. Snižuje krevní tlak. Interakcí s kočkou a poslechem předení.
  4. Léčba kostí. Frekvence 25 a 50 Hz jsou nejlepší a frekvence 100 a 200 Hz druhé nejlepší k podpoře silných kostí
  5. Nedávná studie prokázala, že majitelé koček mají o 40 % menší riziko infarktu.
  6. Vibrace předení pomáhají léčit infekce a otoky
  7. Léčí svaly, šlachy a poranění vazů. Vibrace také pomáhají léčit měkké tkáně
"Když dáte do jedné místnosti kupu zlámaných kostí a kočku, kosti se zcelí." - Staré veterinární pořekadlo
Možná se od našich koček můžeme něčemu naučit, ať už jsou to lekce klidu nebo přítomnosti. Všichni můžeme potvrdit, že když své miláčky občas sledujeme, zřetelně vidíme jejich klid v každém okamžiku. Zvířatům stačí tak málo a přesto jsou o tolik spokojenější než průměrný člověk.
Jejich vytříbené smysly jim umožňují zcela souznít s přírodou kolem: naslouchat, cítit, dýchat - je to podobné jako posvátné lekce jógy. Možná, že největší úpadek lidstva je důsledkem našeho odklonu od přírody a naši malí chlupatí přátelé nás mohou naučit, jak se znovu spojit se zdrojem.


nemůžeš žít ve dvou světech

21. prosince 2016 v 7:00 Esoterika


Nemůžeš tvořit nové, zůstáváš-li ponořen ve starém. Novorozené dítě nemůže zůstat připoutáno ke své matce. Pupeční šňůra musí být přestřižena, aby se stalo oddělenou bytostí. Tak je tomu i s duchovním životem. Jakmile jsi vstoupil na duchovní cestu a rozhodl se žít duchovním způsobem, musíš se zřetelně rozejít se starým způsobem života. Nemůžeš žít ve dvou světech najednou. Volba je na tobě. Necht není žádná cesta zpátky v této volbě. Drž se směru vpřed. Je-li cesta příliš drsná, pak můžeš zatoužit po tak zvaných "starých dobrých časech" a chtít se vrátit. V tomto životě však není žádné cesty zpět. Dítě se nemůže vrátit do lůna své matky, stane-li se život pro ně příliš těžkým. Kuře se nemůže vrátit do své skořápky nebo motýl do své kukly. Život nemůže jít nazpět. Musí jít vpřed, vždy vpřed.


dopis matky k dceři

19. prosince 2016 v 7:00 Moudra a mezilidské vztahy

Dopis matky pro dceru:
"Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím. Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu samou věc, nepřerušuj mě prosím slovy "Vždyť jsi mi to říkala před chvíli"…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi. Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá? Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami…
V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou. A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit.
Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… tvoje máma."



S vnučkou na záchodě

13. prosince 2016 v 7:00 | fb |  Mix
S vnučkou na WC


Tak, tohle nemá chybuUsmívající sepobavíte se Usmívající se



Jestli máte vnučku, pravděpodobně řešíte podobné dilema, když řekne:
"Dědo, já musím kakat."
Na pánský nebo na dámský?
Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský, jenže ona protestuje:
"Ale tohle je klučičí! A já jsem holka."
"No to máš smůlu, já na dámský nejdu. Proč se ti tu tak nelíbí?"
Načež Viki pronese nesmrtelnou větu:
"Protože tady je to plný bimbasů."
Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel na chvíli přestat, jak se začal smát.
"A kluci jsou čuňata. Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě."
"No, to má výkon." ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky.
"A učitelka se prý ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral."
Více pánů u pisoárů muselo přestat, ale Viki si smíchu vůbec nevšímala.
"A paní učitelka křičela, takže přiběhla paní uklízečka."
Na chvíli nastalo ticho v napjatém očekávání.
Viki si rozepla kalhoty a já ji vysadil na prkénko.
"A taky ji počůral."
Pánské záchodky se změnily v Comedy Show.
"Radši tlač." pronesl jsem zničeně.
"Mě to nejde. Pomůžeš mi?"
Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat.
Jinak tu zkejsneme navěky.
"Heeee..." začal jsem neochotně.
A Viki se chytla: "Heeee..."
A odvedle z kabinky se ozvalo: "Heeee..."
A od pisoárů se ozvalo několikahlasé: "Heeee...."
Byli jsme Mužsky Tlačící sbor.
Viki to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně,
že to zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy:
Jé, mně se úplně vysypalo bříško."
A pak to zazdila:
"Já udělám celou rodinku čokoládových anakond, jo?" radovala se.
Jen jsem odevzdaně přikývl.
"Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka." kopala nožkama spokojeně do mísy.
"Já to tady snad dneska nedodělám..." ozvalo se od pisoárů,
když ustal smích.
Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky.
Viki chvíli čekala, pak jí to přišlo dlouhé, tak povídá:
"Ty si zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až uschnu." Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se, Viki chtěla sama spláchnout.
Tak jsem ji nechal spláchnout a ona:
"Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam."
U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné. Táhl jsem vnučku ven.
Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne:
"Dědo a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?"
Spolkl jsem větu, že to asi budou zasraný sirotci a rychle jí umyl ruce.
Pisoáry se konečně uvolnili a jeden z nastojáků při vycházení ven povídá kamarádovi:
"Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji."
No.
My ne.
Už nikdy.....
P.S. Babičkám se tohle přihodit nemůže.
Fotka uživatele Izabela Klimová.


Tvůj partner je dar

9. prosince 2016 v 7:00 Moudra a mezilidské vztahy
Tvůj partner je dar. Ten největší, jaký ti jenom může dát.
Dobrovolně si k tobě lehá do postele a dobrovolně se vedle tebe probouzí. Dobrovolně s tebou sdílí tvůj stesk a tvé porážky, snáší tvé nálady, tvé starosti a tvůj vztek a večer se k tobě vrací. Tráví s tebou svůj čas. Mohl by také odejít a už se nikdy nevrátit. Ale on je tady s tebou. Účastní se tvého života. Důvěřuje ti, dokonce natolik, že se může ukázat i jako slabý a zranitelný. Obdarovává tě nejen svou vášní, ale také svou intimitou. Jedině tobě, nikomu jinému se tak neukazuje… v bezmezném odevzdání. Dobrovolně je loajální, věrný, buduje s tebou společnou budoucnost a poskytuje ti pocit domova. Daruje se ti! Někdy se dokonce plně odevzdává do tvých rukou a dělá tvůj život svým.
Neměli bychom v žádném bodě svého vztahu udělat chybu a myslet si, že všechno toto je normální, že je to něco všedního, nebo naopak, že nám partner něco dluží a je nám povinován vděčností. Být vlastnictvím nějaké osoby způsobuje pocit nesvobody. Život už neproudí, všechno nabízené, dokonce i dar intimity je potom už jen povinnost způsobující tíseň. Kdo chce svůj život trávit tímto způsobem a zdržovat se v takových energiích, ten už vnitřně dávno ze vztahu odešel. Co potom následuje, jsou inscenovaná dramata, abychom se cítili zdánlivě morálně čistí. Pravda je dokonce taková, že čím intenzivněji partnera nutíme, aby s námi zůstal, tím spíše odejde. Nesvoboda si hledá svobodu a je jedno, jak šikovně se ji snažíme uchlácholit. Čím intenzivněji u sebe partnera držíme, tím silněji se bude chtít osvobodit. Proč pak děláme něco tak bláznivého ? Protože se ve skutečnosti ještě stále cítíme méněcenní. Protože nevěříme, že jsme hodni lásky. Nevěříme, že by u nás někdo prostě jen tak mohl zůstat, nevěříme, že si to zasloužíme. Raději vyvíjíme tlak.
Láska se nenechá k ničemu nutit.
Co z toho máme, když partner s námi zůstane jen proto, že ho k tomu nutíme, nebo ho upevňujeme v přesvědčení, že by bez nás nedokázal přežít, nebo my bez něho? Tímto způsobem nikdy nezakusíme sílu lásky, neboť vždycky dostaneme jenom to, čeho jsme se vlastně chtěli vyvarovat - odpor a boj. Otevři tedy klec, uvolni mříže a dej svému partnerovi svobodu. I když ti to nahání strach. Proč by měl u tebe zůstávat ? Protože je to jeho vůle. Protože je mu s tebou dobře. Protože by byl rád ve tvé blízkosti. Protože mu dáváš sílu a uznání a on ví, že ve tvém životě něco znamená. Protože dokáže převzít zodpovědnost. Protože se vedle tebe cítí chráněný a v bezpečí. Protože vedle tebe rozkvétá. Protože se v tobě poznal, vnímá hlubší smysl vašeho vztahu a ví, že je svobodný.
Proč by měl svobodu opouštět? Čím svobodnější člověk je, tím více si dokáže vychutnat blízkost.
Ponechat někomu jeho svobodu je skutečná velikost.
Pozorujme věci prostě takové, jaké opravdu jsou. Potom budeme celou tu "věc" hodnotit úplně jinak. Náš partner je svobodný, může kdykoliv odejít, nic nám nedluží a všechno, co dělá, činí dobrovolně. Když máme neustále na paměti, že náš partner je ta nejbáječnější půjčka, kterou nám může život svěřit, budeme v budoucnu jednat v mnoha ohledech jinak. Buď si tedy neustále vědom skutečnosti, že s tebou partner sdílí život pouze na určité časové období. Délku si určuje pouze on sám. Každý nový den je dar, každé probuzení vedle tebe je dobrovolně poskytovaný dar lásky. Také dnes, toto ráno je u tebe a chce se zrcadlit ve tvé lásce. Možná také ještě celý další rok. Nebo celý život. Je to zcela na něm. Svobodně při tobě stojí, každý den se ti dává jako dar.
Neexistuje větší dar než tady prostě jenom být.
Dar není nikdy vázán na podmínky, jinak by to byl výhradně obchod. Láska se nedá koupit nebo vynutit. To nejlepší, co nyní můžeme udělat, je radovat se z toho, že je náš partner s námi. A jeho přítomnost s vděčností přijímat.
* * *
- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh, andelskydenik.blogspot.cz

Instantní káva

5. prosince 2016 v 7:00 | fb |  Mix

Instantní káva - dávka akrylamidu v každém šálku Instantní káva byla poprvé vytvořena kolem roku 1770 ve Velké Británii a ve velkém se začala na trh dostávat na začátku 20. století. Instantní káva v mnoha domácnostech nahradila kávu pravou, poněvadž její příprava je rychlejší. A protože je konečný výsledek pravé kávě docela podobný a tak pátrat po tom, jestli je lepší pravá nebo instantní, nás ani nenapadne. Obecně se totiž má za to, že instantní káva je stejná jako pravá, jen v sušeném stavu. Původní postup výroby instantní kávy spočíval v tom, že se pravá káva nejdříve namlela, pak louhovala a výsledný extrakt se vysušil. Tento postup a konečný výrobek byl však z hlediska praktičnosti trošku problematický. Udržet instantní kávu tak, aby sušený prášek nenabíral vlhkost, byl problém, stejně jako to, aby se správně rozpustila a nezanechávala v hrnku kousky přilepené ke dnu. V 50. letech se tedy tento proces zdokonalil a dnes máme instantní kávu rozpustnou, voňavou a velice podobnou kávě pravé.Jak se instantní kávy vyrábí? Výroba instantní kávy prochází následujícími (velice logickými) procesy: extrakcí, filtrací a koncentrováním, sušením. Takhle popsaná výroba se zdá být relativně v pořádku a proto jsme ji pro vaše lepší porozumění trošku rozepsaly. Proces extrakce znamená louhování kávy ve speciálních "kávovarech". Zde firmy používají své preferované druhy kávy a speciálně předměkčenou vodu, která se do kávovarů k extrakce nalévá. Následně dochází k opakovanému zahřívání na vysokou teplotu a ochlazování. Káva prochází redukčním procesem tak, aby na konci tekutina obsahovala 20-30 % pevných a polopevných částic. Poté dochází k dalšímu "zhušťování" (koncentraci) tak, aby tekutina obsahovala kolem 40 % pevných částic. Pak se do kávy vrací její kávové aroma, které se při tomto procesu vytratilo, a to za použití různých plynů. A následně se káva suší do suchého prášku. V dnešní době se používají dva procesy dokončení výroby - sušení horkým vzduchem a sušení mrazem. Sušení mrazem je nákladnější na výrobu a proto je častější sušení horkým vzduchem. Takto popsaný proces vypadá docela nevině, možná si snad někdo však všimne slov jako je "předměkčená" voda, a nebo "různých" plynů. Na toto vám spousta lidí odpoví, to nic není .. trocha chemie, tu dnes máme všude .. to bych pak nic nesměl… Co už se bohužel tolik neprezentuje, je, že procesem zahřívání na vysokou teplotu vzniká nebezpečný akrylamid, který je spojený s výskytem rakoviny a neurologických problémů. Akrylamid je látka, která vzniká u některých potravin zahřívaných na vysokou teplotu. Jedná se především o instantní kávu a potraviny jako jsou hranolky, brambůrky. Bohužel byl akrylamid zjištěn i u některých dětských výživ. Akrylamid způsobuje mutace DNA, urychluje růst tumorů a šíření rakovinových buněk. A pokud si do kávy přidáte umělé sladidlo, jako třeba sacharin, je to pro tělo skoro vražedná kombinace. (Sacharin má prokázanou spojitost s výskytem rakoviny tlustého střeva a prostaty .. a je předpokládaným spoluviníkem v mnoha dalších). Akrylamid byl prokázán u všech testovaných výrobků instantní kávy na trhu. I přesto, že hodnoty v některých výrobcích nejznámějších firem jsou alarmující,výrobci se brání tím, že jinak kávu vyrobit nelze a že obsah akrylamidu je v souladu se směrnicemi EU. Jediné doporučení, které prozatím mohli odborníci na instantní kávu nabídnout je vybírat si instantní kávu lehce praženou (tzv. light roast), ta by měla obsahovat akrylamidu méně než tzv. dark roast, tedy tmavá, vysoce pražená. My doporučujeme, pijte raději kávu pravou, ta akrylamid neobsahuje. Ani žádné plyny a ani měkčenou vodu. Šálek pravé kávy denně pro zdravého člověka může mít pozitivní vliv na organismus díky unikátním antioxidantům, které obsahuje. Samozřejmě všeho moc škodí proto opatrně s nadměrnou konzumací (i pravé) kávy. Je močopudná, takže nás může dehydrovat. Ke každé kávě vypijte sklenici vody. Nadbytek kofeinu stimuluje tvorbu kortizolu, hormonu, kterého potřebujeme přesně akorát. Jeho nadbytek negativně ovlivní spousty procesů v těle, jako je stres, záněty, tvorbu inzulinu a mnoho dalších. Denní dávka kofeinových nápojů by se neměla pohybovat nad 2 šálky denně.
Fotka uživatele Izabela Klimová.
Fotka uživatele Izabela Klimová.