Březen 2015




citát

27. března 2015 v 7:00 | Buddha |  Esoterika

roztomilé

26. března 2015 v 7:00 Zvířátka










čínské představení

24. března 2015 v 7:00 | youtube |  VIDEA

víly

22. března 2015 v 7:00 Víly




květinky

21. března 2015 v 7:00 | různé |  Květiny




























Stáří...

19. března 2015 v 7:00 | blogerka |  Moudra a mezilidské vztahy

Stáří je smutné, ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestávají naděje

21. července 2014 v 23:01 | text
Mám za sebou týden odborné praxe v centru sociálních služeb a další týden mne ještě teď čeká. Jde o povinnou ošetřovatelskou péči, kde volba pracoviště byla čistě na mě. Vybrala jsem si v podstatě o něco rozšířený soukromý domov důchodců pro lidi s pokročilým stádiem demence a různými dalšími problémy, které můžou potkat ve stáří každého z nás (a moc z nás si to možná ani neuvědomuje). Většina klientů je zde upoutána na invalidní vozík, chodí o berlích, případně jsou zcela imobilní. Předtím, než jsem sem vůbec šla, měla jsem strašné obavy. Nejvíce jsem se bála toho, že zjistím, že jsem se vydala na špatnou cestu a že medicína není nic pro mě. Po tom týdnu ale musím podotknout, že můj strach byl naprosto zbytečný, tu práci chci dělat a dokonce musím říct, že mnohem víc než kdykoliv předtím. Člověk si mezi těmi lidmi uvědomí tolik věcí a tolik se jich naučí.. Zjistila jsem něco, co mi nikdy předtím nedocházelo, ne že bych o tom nevěděla, ale dokud se toho člověk nedotkne přímo, nemá ponětí. Jak těžké a ponižující pro člověka musí být, když není schopen vlastního pohybu a bez pomoci není schopen základních věcí, které jsou pro nás ostatní samozřejmostí - jako se najíst, obléct nebo si dojít na záchod. Jenže ti lidé se snaží, přes všechny své handicapy je na nich vidět ten boj, to odhodlání to změnit - a začínat každé ráno znovu nový život!
Strašně mě obohacuje, jak můžu s těmi lidmi komunikovat a pomáhat jim - snažím se zjistit, jak se cítí, jaké jsou jejich potřeby. Je to neuvěřitelně krásná činnost, ..krásná a zároveň tak moc smutná. Ale pak vidíte, jak jsou ti lidé šťastní, že tam pro ně jste a vděční, že s nimi máte trpělivost. Sedíte na lavičce s devadesátiletým člověkem, s někým, před kým si připadáte tak maličcí, protože váš život je naprosto nicotným zlomkem vedle toho jeho. Nikdy předtím jsem se nedostala do tak těsné psychické blízkosti, do blízkosti stáři a umírání, do světa lidí s Alzheimerem.. Byla jsem tam týden, ale mám pocit, jako bych ty lidi znala věčnost a nechci je nidky doopravdy opustit. Je to zvláštní. donedávna jsem si, asi jako většina mých spolužáků říkala, praxe? no to bude teda opruz! Ale není, věřte, že jsem strašně spokojená. Spokojená s životem, který jsem si pro sebe vybrala, ačkoli jsem teprve na začátku závodu..
Víte, mám babičku. A v porovnání s těmi lidmi má svojí hlavu a když si zkrátka dupne, že nemůže chodit - nikam nejde. Jenže ti lidé, se kterými pracuju, prostě vstanou a ačkoli mají neuvěřitelné bolesti, jdou! Jdou se znovu pokusit změnit svůj úděl.. To mi prostě potvrzuje určité pravidlo, o kterém jsem přesvědčená. Na člověku, který nejvíce nemůže, je to nejméně znát! A nejvíc si na svět stěžují ti, kteřým toho chybí mnohem méně. Ti lidé tam jsou šťastni za každý krok, který smai ušli, za každou lžičku, kterou dopravili do úst, za každý pokrok, byť je sebemenší! Nerezignují na svět, i když mají tisíce důvodů to udělat! Jsou neskutečně silní.. a já se před nimi hluboce skláním, ačkoli jsou možná uvězněni ve své vlastní kůži.

Duchovní kočičky

18. března 2015 v 7:00 Kočičky

Duchovní význam koček

Jedině v tom domě bude štěstí a blahobyt, jehož práh překročí kočka. (ruské přísloví)

Kočičí oči jsou zrcadlo, skrz které mohou nemnozí vyvolení pohlédnout do říše víl…(staré keltské přísloví)

Číči jsem nikdy chovat nechtěla, ačkoliv mám moc ráda všechna zvířata. Přesto se ke mě nedávno jeden kocourek dostal, a teď vídím, o co všechno bych přišla, kdyby tady nebyl... :)


Konchedras 11.7. 2013

nápadité

17. března 2015 v 7:00 Mix











karneval v Benátkách

16. března 2015 v 7:00 Mix

1000 kuliček

14. března 2015 v 7:00 | emailová pošta |  Moudra a mezilidské vztahy

1000 Kuliček

Před několika týdny jsem si k ranním novinám uvařil kávu a posadil se, že si poslechnu rádio. Jak jsem ladil různé stanice, upoutal náhle mou pozornost sametový hlas nějakého staršího muže. Vyprávěl něco o tisíci kuliček. To mě zaujalo, zesílil jsem zvuk a opřel se v křesle.
Dobře, říkal ten stařík, - klidně se vsadím, že jste v práci hodně vytíženi. Včera, dneska,zítra. A třeba vám za to i dost platí. Jenže za ty peníze si kupují váš život. Jen se zamyslete, je to čas, který netrávíte s těmi, které máte rádi, se svými blízkými. Za nic vám neuvěřím, že opravdu musíte pracovat celou tu dobu, abyste se uživili. Pracujete, abyste uspokojili svá přání. Musíte ale vědět, že je to uzavřený kruh - čím více peněz, tím více toho budete chtít a tím více budete pracovat, abyste měli ještě víc.
Je třeba dokázat se sám sebe v jisté chvíli zeptat: "Opravdu potřebují tu či onu věc - například nové auto - tak nutně?" A říci si, zda jste kvůli tomu ochotni promeškat první taneční vystoupení své dcery nebo synův sportovní závod. Dovolte mi povyprávět vám o něčem,co mi reálně pomohlo pamatovat si a zachovat to hlavní v mém životě.
A začal vysvětlovat svou "teorii tisíce kuliček".
- Podívejte, já jsem si jednoho krásného dne sedl a trochu jsem počítal. Člověk žije v průměru 75 let. Vím, někdo žije méně, jiný delší dobu. Ale průměr je 75 let. Když 75 násobím 52 (to je počet nedělí v roce), dostanu 3900 - tolik nedělí v životě máme. Když jsem se nad tím zamyslel, bylo mi pětapadesát. Znamenalo to, že už jsem prožil přibližně2900 nedělí. A zbylo mi jich jen 1000.
Šel jsem kvůli tomu do hračkářství a koupil jsem 1000 malých plastových kuliček. Nasypal jsem je všechny do průhledné nádoby. A pak jsem každou neděli vytahoval a zahazoval jednu kuličku. Všiml jsem si, že když jsem to dělal, když jsem viděl, jak se počet kuliček zmenšuje, začal jsem věnovat víc pozornosti skutečným hodnotám v životě.
Není silnějšího prostředku, než vidět, jak se zmenšuje počet dní, které ti byly souzeny! A teď mi dovolte ještě poslední myšlenku, o kterou bych se dnes s vámi rád podělil, než půjdu obejmout svou milovanou ženu a půjdu s ní na procházku.
Dneska ráno jsem z té nádoby vyndal poslední kuličku…
A proto každý následující den je pro mě dar. Přijímám ho s vděčností a svým blízkým a milovaným lidem dávám teplo a radost. Víte, myslím si, že to je jediný možný způsob prožití života. Ničeho nelitují. Rád jsem si svámi popovídal, ale teď už musím spěchat k rodině. Věřím, že se ještě uvidíme.
Zamyslel jsem se. Měl jsem skutečně o čem přemýšlet. Plánoval jsem dneska zaskočit do práce ne na moc dlouho, bylo třeba dělat na jednom projektu. Pak jsem si chtěl s přáteli zajít do klubu. Místo toho jsem šel nahoru a probudil svou ženu něžným polibkem.
- Vstávej, drahoušku, pojedeme si s dětmi udělat piknik.
-Co se stalo, zlato?
-Nic zvláštního, jen jsem si zkrátka řekl, že jsme už dávno nebyli o víkendu všichni spolu. A taky se chci zastavit v hračkářství. Potřebují koupit plastové kuličky…




postřehy

8. března 2015 v 7:00 | youtube |  Moudra a mezilidské vztahy

co s kravatou

5. března 2015 v 7:00 Mix



senza ráno

1. března 2015 v 7:00 | kvetka 11 blog |  Mix