Jak pomoct umírajícím?

1. listopadu 2014 v 7:00 | tibetská kniha smrti |  Esoterika

Jak pomoct umírajícím?
Někdy to není snadné. Představte si,že na smrtící loži ležíte sám.zeptejte se sebe sama:Co bys nejvíc potřeboval,Co bys chtěl a co by si si přál?
Vysílejte lásku,komunikujte s umírající, jako rovný s rovným.Často zapomínáme,že umírající ztrácí celý svůj svět:domov,práci,vztahy,tělo i mysl-ztrácí všechno. Mnoho lidí,když se ocitnou v tváří tvář smrti a její konečné výzvě,se cítí strašně ošizeno svou vlastní nevědomostí,strašně zklamáno a také rozhněváno.Umírání vynese napovrch mnoho potlačovaaných emocí:smutek,otupělost,pocit viny nebo závisti.Buďte s ním,když se vyvalí vlny bolesti a žalu-tyto emoce postupně opadnou.Neposuzujte ho podle citů,které v něm vznikají.
Říct umírajícímu,že umírá? Rozhodně ANO.Umírání je velkou příležitostí vyrovnat se s celým životem.Tím,že mu to laskavě řekneme,dáme mu šanci připravit se na to a nalézt v sobě vlastní sílu.Podívá-li se v tváří tvář bolesti a ztrátě,může zjistit,že i když ztratí vše,láska přetrvá i smrt.Pracovat s umírajícím,je jako dívat se do vyleštěného a jasného zrcadla své vlastní zkušenosti.Vidíte v něm strnulý obličej své vlastní hrůzy strachu z bolesti.Poctivý pohled na vlastní obavy vám také pomůže ve vaší vlastní cestě ke zralosti.Někdy si myslím,že neexistuje účinnější způsob,jak urychlit vlastní růst jako lidské bytosti,než je práce s umírajícími.Uvědomíme -li si své vlastní obavy z umírání,pomůže nám to uvědomit si obavy umírajícího.jen si hluboce představte,co všechno to může být:strach z utrpení,strach z nedůstojnosti,strach ze stále se zvětšující neovládané bolesti,strach ze závislosti,strach z toho,že život,který sme vedli,byl nesmyslný,strach ze ztráty sebeovládání,strach ze ztráty úcty a snad největší strach ze samého strachu.Neuzavřené záležitosti často drží umírajícího,který se bojí povolit a zemřít.NIKDY NENÍ PŘÍLIŠ POZDĚ. I po nesmírném ubližování a svárech mohou lidé najít cestu ke vzájemnému odpuštění.Okamžik smrti má velikost,slavnostnost a definitivnost.
Umírající osoba je ve stavu otevřenosti,přístupnější naslouchat tomu,co chcete mezi sebou vyřešit.Odpustěte si navzájem a řekněte si sbohem.A i když ho musíte nechat jít,pamatujte,že můžete podržet jeho lásku a hezké vzpomínky ve vašem vztahu navždy ve svém srdci.
Jsem tu s tebou a miluji tě,ty umíráš a to je docela přirozené,každého to potká.Chtěl bych abys tu zůstal,ale nechci abys trpěl.prožili sme určitý čas společně a vzpomínky se neztratí.Prosím tě už se nasilu nedrž-pusť se.Nejsi sám teď ani nikdy.Dávám ti své upřimné svolení umřít.
Představte si,že stojíte na palubě zaoceánské lodi připravené vyplout,ohlédněte se zpět k pobřeží a jak vám na rozloučenou mávají celá vaše rodina a přátelé.Nemáte na vybranou,pokud jde o odjezd a loď už vyplouvá.Jak byste chtěli,aby vám lidé,které milujete,dali sbohem?
Neexistuje větší dar dobročinnosti,který můžete poskytnout,než pomoci tomu,kdo umírá,aby se mu umíralo dobře,ve klidu,v tichu,v důstojnosti.Je to jeho velá chvíle.Láska a soucit jsou kouzelné drahokamy.
Nezměrná pomoc umírajícímu,je když mu umožníte vidět příchod smrti jako dobu smíření a učtování.Důležité je umírajícímu poukázat na to,co v životě dokázal a dobře provedl.Umírání usnadní i představa očisty,oddanosti,odpuštění,nebo přítomnosti světla či lásky.
Při pomoci umírajícímu si představíme paprsky světla dopadající na umírajícího.
"Ó synu vznešeného rodu,to čemu se říká smrt,nyní přišla a je tady.Uvažuji proto takto:Nadešla mi hodina smrti.Skrze tuto smrt nevzbuzuji v sobě nyní nic jiného než lásku,milosrdenství a osvícenou mysl.Kéž pro blaho všech živých bytostí,stejně nesčíselných jako nebesa,dosáhnu dokonalého spojení s Bohem."/tibetská kniha mrtvých/

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama