komunikace se zvířáty

2. srpna 2014 v 7:00 | emailová pošta |  Zvířátka

Převládající názor, který činí zvíře otrokem svých instinktů, se začíná pomalu měnit. Paměť, schopnost učení, vysoce komplexní sociální chování a mimořádně vyvinuté smysly v říši zvířat ukazují na inteligenci a vědomí (Reiner Holbe).
Člověk se nemůže dál uzavírat před poznáním, že telepatie, jasnovidectví, předvídavost a kdovíco ještě neexistují jen u lidí.


Jedním z prvních, kdo se na akademické půdě pustil do zkoumání stále ještě sporné oblasti, byl ve dvacátých letech minulého století sovětský psychiatr a neurolog Vladimír Michailovič Bechtěrev (1857-1927). Své experimenty s telepatickou komunikací se zvířaty prováděl v leningradském ústavu, který dnes nese jeho jméno.
Profesor Bechtěrev měl to štěstí, že našel pro své široce pojaté pokusy ideálního spolupracovníka v cirkusovém krotiteli Vladimíru Durovovi a jeho zvířatech. Durov, ještě než se stal artistou v cirkuse, vystudoval na univerzitě biologii. První test, který přinesl Bechtěrevovi neočekávané výsledky, způsobil, že se touto speciální oblastí začal blíže zabývat. Napsal tehdy na kousek papíru jistý příkaz a podal ho Durovovi, který se dostavil do ústavu s ovčáckým psem Marsem. Krotitel si přečetl obsah, uchopil hlavu psa pevně do svých rukou a mlčky se na něj díval. Po čase se Mars z jeho sevření uvolnil a cílevědomě se vydal do vedlejší místnosti. Tam se nacházelo několik psacích stolů plných knih a časopisů.
Pes jenom kratičce zaváhal, pak vyskočil na jeden psací stůl, uchopil do tlamy telefonní seznam a přinesl jej svému pánovi. Nonverbální komunikace a předání příkazu bez doprovodné mimiky nebo gestikulace fungovala perfektně. Od této chvíle se Bechtěrev a Durov scházeli k pokusům v leningradském ústavu pravidelně.
Jiné zvíře, které mělo přímo fenomenální nadání k tomu, aby plnilo Durovovy telepatické rozkazy, byla Pikky, fenka skotského teriéra. Pikky vykonávala Bechtěrevovy a Durovovy příkazy absolutně přesně. Velice obratně například vzala z ruky hosta kapesník, rukavici z kolen jiného, vylezla na stůl nebo přinesla z klavíru notovou partituru. Všechny tyto úkoly byly fence předávány jen v myšlenkách. Úzkostlivě se při tom dbalo především na to, aby zvířeti nebyly bezděčně předávány pokyny pohybem očí či jinou mimikou.
Přibližně ve stejnou dobu, kdy se Bechtěrev a Durov snažili při laboratorních pokusech přijít na stopu paranormálním schopnostem svých chráněnců, nechal o sobě slyšet na zaostalém americkém Jihu dvacátých let jiný pes - setr Jim. Při trvalém styku se psem nabyli manželé Arsdalovi, jimž pes patřil, dojmu, že Jim rozumí nejen jejich hovoru, ale že umí i číst myšlenky.


Nejlépe zdokumentovaná zkouška Jimových neobyčejných schopností se uskutečnila v roce 1933 na univerzitě Missouri-Columbia. Vystoupil zde před mnoha profesory a studenty. Během náročných testů plnil Jim také příkazy, které mu byly dány v různých jazycích. Pes ignoroval pouze jediný příkaz psaný řecky. Autor z řad studentů se později přiznal, že si chtěl udělat z Jima legraci a na papír napsal pouze řeckou abecedu.
Systematický výzkum paranormálních schopností zvířat začal v USA až v padesátých letech. Výsledky pokusů prováděných na různých místech s různými rasami psů přesvědčily výzkumníky o existenci telepatických schopností alespoň u některých psích ras. Psychologové míní, že toto nadání je zvlášť silně vyvinuto v případech, kdy mezi zvířetem a člověkem existuje silný citový vztah. Podle dr. Essera, který se takovými pokusy v Orangenburgu v New Jersey zabýval, by studium mimosmyslového vnímání u zvířat mohlo být užitečné pro výklad paranormálních jevů vůbec.
Podle knihy Hartwiga Hausdorfa "Nadpřirozené schopnosti zvířat a rostlin", Dialog 2009

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama