Nejen o kongresu na Srílance

10. dubna 2013 v 8:00 | Izabela Klimová |  Nádherná Srí Lanka

Nejen o kongresu na Srílance.


V listopadu 2012 se konal jubilejní 50 kongres MAI.S českou delegaci na čele s prof.Ligotzkým jsem se účastnila celosvětového kongresu.Přednesla jsem zde i svou přednášku na téma Pulzní magnetoterapie a neurologické nemoci.
Navštívila jsem opět i nemocnici Mai v Colombu,kde jsem se setkala se známými tvářemi od loňského kongresu.Bylo to srdečné setkání a hezká výměna zkušeností s lidmi,kteří mnoha způsoby pomáhají lidem v různých částech světa.
Po skončení celosvětového kongresu jsem zůstala další 2 měsíce na Srílance,abych se lépe seznámila s touto magickou zemí a s jejími lidmi.Celý život pracuji ve zdravotnictví a zajímala mě i tato oblast.
Dostala jsem se na mnohá zajímavá místa a napadlo mě vyzkoušet přeukázet se průkazkou MAI a dostat se do některých zdravotních center.A opravdu to zafungovalo-průkazka MAI mi otevírala dveře u většiny zdravotních středisek,kam se se chtěla podívat.Měla jsem možnost obeznámit místní lékaře s pulzní magnetoterapií a současně zjistit v jakých podmínkách pracují.Musím konstatovat,že mé zkušenosti se různí: od nejbídnějších pracovišť až po nejšpičkovější nemocnice světové úrovně.
Srílanka mi opět dokázala svou rozmanitost.Při setkání s lidmi jsem poznávala jejich zvláštnosti a svéráze,zjišťovala jsem co mají a nemají rádi.Oslovovala jsem je ménem a ne pokřikem :hele,nebo ty!
Začala jsem jim naslouchat-ani ne tak tomu,co říkaly slovy.Koneckonců jsem mnohému ani nerozuměla.Sledovala jsem jejich výraz tváře,jejich gesta,pohled a to vše mi pomohlo porozumět jejich srdci.Zjistila jsem,že znalosti jsou sice užitečné,ale samy o sobě moc nepomohou.Tohle všechno oni už dávno vědí,protože mnozí z nich přišly o své nejbližší,o všechno co měly a přesto jim zůstal úsměv na tváři.Myslím,že největší dar,který jsem od lidí na Srílance dostala,bylo poznání,že existuje něco,co daleko přesahuje farmaka a celou lékařskou vědu - tím je opravdový zájem a láska,kterými lidem lze opravdu pomoct.Poznala jsem,že ať jde o chudého rybáře,obchodníka,nebo řidiče tuk-tuku,bezdomovce,nebo retardované dítě-život každého z nich má smysl a účel.A nejen to,každého z nich můžu něčemu naučit a pomoct mu,ale každý z nich může něčemu naučit i mně.Třeba pokoře.
V čekárnách jsem se setkávala s lidmi,kteří trpěli nejen fyzickou bolestí,ale i lidé ve stavu letargie,lidé ochromeni a zaskočeni tragédií,která přesahuje jejich chápání /tsunami/,přesto měli otevřené srdce a na tváři jim svítil úsměv.Překonali svůj největší strach-strach ze smrti a uvědomila jsem si,že mi v těch chvílích pomáhají oni.Mé obzory se rozšířily o tyto nesmírně vzácné zkušenosti.Dokázala jsem se ztotožnit s jejich bídou a zoufalstvím,dokázala jsem jim otevřít své srdce.
I tohle je MAI- jeho další rozměr.V rámci transformačních procesů na naší planetě,jsou to nástroje komunikace,pomoci a vzájemné soudržnosti.Jsem ráda,že mi MAI umožnila získat tyto dary a proto píši tento článek,abych se s Vámi o ně podělila.Opravdu spějeme do jednoty a láska je nejsilnějším poutem nejen k vyléčení fyzických trápení,ale i v duševní oblasti.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama