Fotografuji pro radost

8. října 2012 v 7:00 | Jan Váša,Ing. |  Jan Váša - fotograf
Setkání s lidmi,jako je Jan Váša není každodenní-spíše vzácné.Když jsem před léty
Honzu potkala,vyzařovala z něho lidská důstojnost,inteligence,jemnocit
smysl pro humor,otevřenost a umění naslouchat druhým.
Dnes mohu říci,že o něm vím i to,že je vysoce duchovně vyspělou Bytostí.
Jeho fotografie úžasně vystihují daný okamžik a využívá své vnitřní světlo
při práci se světlem,které nás obklopuje.Je to pracovník světla a vzácně se
v jeho díle snoubí atributy duše,ducha a světla.
Děkuji,že se mohu řadit mezi jeho přátele a žehnám
jeho tvůrčí síle!
V lásce a světle ! Izabela

Miluji tento obrázek.Snad ze všech obrázků Jana Váši nejvíce.

Mariánský pramen : Andělé Mariánského pramene



Vážený pane Jane Vášo,

během dvou týdnů bude zahájena Vaše fotografická výstava Krajiny světla v Modřanské zvonici v Praze 4. O kolikátou Vaší výstavu se jedná?
Výstava v Modřanské zvonici je mojí čtvrtou veřejnou prezentací. První účastí byla účast na soutěži Pražské botanické zahrady v Troji v r.2006. Jednalo se o fotografie na téma nejbizarnějšího sukulentu. Má fotografie získala druhé místo. Celoživotní zájem o vlaky byl fotograficky dokumentován výstavou v Letohradě v prosinci r.2007 na téma "Mašinky - má láska". Soubor fotografií "Ustláno na růžích" vystavený v Benešově v rámci hudebního festivalu "Podblanický hudební podzim" v r.2009 byl třetí výstavou.
Výstava v Praze - experimentální galerii o.s. "Zvonice" v Praze - Modřanech bude mojí čtvrtou veřejnou prezentací.

Co bude obsahem výstavního cyklu?
Díky nečekaným okolnostem jsem se v létě r.2010 doma opět setkal s fenoménem světla ve zcela novém pojetí. Při setkání se správci o.s. Zvonice v Modřanech - výtvarníky - sochaři a restaurátory při jedné z vernisáží obrazů v červnu t.r. jsem se zmínil, a na matnici fotoaparátu ukázal některé záběry. Zaujaly natolik, že jsem byl pozván k prezentaci mých prací vůbec. Cyklus fotografií, který dnes nazývám "Krajiny světla" dnes čítá soubor více než 150 ks mnou již vybraných fotografií v elektronické podobě . Z uvedeného souboru v mém počítači jsem si vytiskl cca 50 fotografií, které jsem předvedl. Přiznávám, že sám
bych z takového cyklu těžko vybíral, nakolik je v nich pro každého diváka individuelních sdělení a krásy. Byl jsem proto velmi rád, že pánové s ohledem na specifický výstavní prostor a jejich vnímání obrazů, provedli sami výběr třinácti obrazů. Obsah výstavního cyklu si dovolím charakterizovat slovy, kterými je výstava avizována v kulturním programu pro Prahu 12 za o.s. Zvonice - cituji "výstavou Jana Váši zahajujeme cyklus výstav, které budou zaměřené na zkoumání světla v jeho duchovní podstatě. Objektiv Jana Váši zachytil samotný fenomén světla v okamžiku průniku z nebeské sféry do pozemského bytí. Jedná se o unikátní soubor, který odhalil duchovně estetický řád světla v éterickém skupenství kosmické krásy". Jen dodávám, že fotografie vznikají v okamžicích od jedné tisíciny vteřiny a méně, při nejnižší citlivosti ISO. Základním zdrojem je světlo slunce a já se cítím pouze zpravodajem. Stále děkuji za dar tohoto cyklu, jak jste se p. ing.Hellere sám měl možnost při našem setkání přesvědčit.

Radíte se s někým pro konečný výběr snímků nebo snímky vybíráte sám?

Výběr pro mojí radost je snadný, raduji se z každé fotografie, která má "tajemství" a její realita " má druhý plán", protože není-li v obraze toto, jak říká historička umění Anna Fárová nastává prázdno, které často zaznamenávám. Když své práce ukazuji ve svém okolí, vnímám od samého začátku, jak takové fotografie oslovují jiného diváka. Při takovém osobním potkávání se, svůj výklad obrazu a co v něm vidím, říkám, nicméně zastávám názor "sám svobody hoden, kdo svobodu zná uznat každou". Je zřejmé, že jak fotograf, tak divák jsou jedinečnou bytostí s vlastními neopakovatelnými rysy osobnosti, kdy je možné z tvorby jiných se radovat, rezonovat, jak s tvůrci fotografií, tak diváky - vzájemně se sdílet, učit se, ale ne soutěžit. Konečně zastávám názor, že jiný výběr nastane, když půjde o elektronickou prezentaci, nebo prezentaci fotografií vytištěných. Při svém výběru za konečný stav považuji až obraz vytištěný. Vím totiž, že už jen výběr druhu fotopapíru může do obrazu vnést jiné citové zabarvení.

Co vlastně bylo impulsem pro tuto Vaší výstavu?
O impulzu pro tuto výstavu už jsem se již zmínil v souvislosti s otázkou na obsah výstavního cyklu. Vím, že nic není náhoda, pouze jsem využil příležitosti, kdy jsem fotografoval momenty z vernisáže obrazů známého malíře. Ze souvislostí úvodního proslovu jsem si vydedukoval, že mé fotografie by mohly zaujmout.

Pokud vím, fotografujete pro radost. Pro radost svoji a Vašich přátel. Co je pro Vás hnacím motorem pro zhotovení jednotlivých snímků nebo fotografických cyklů, které vytváříte?

Od dětství jsem žil s obrazy v galeriích a s hudbou, jako milovaný Josef Sudek. Malovat sice neumím, mám však vysokoškolsky v oboru výuky výtvarného umění vzdělanou dceru - malířku. Ovlivňují mne velmi názory na malířské umění a mé fotografie jsou mnohdy rezonancí a poctou některým malířům, jako např.Janu Zrzavému, Františku Tichému a jiným. Mám ve vlastní dceři člověka, kterému, jako prvnímu své dílo ukazuji. Vlastním motorem je prožívání stavu "blaženosti" ze života na této krásné planetě Zemi. Nebojím se fotografovat všude, počínaje kuchyňskou linkou, miluji protisvětlo. Slunce, sklo, květiny, architektura, moje rodné město, jsou krom dalšího zdroji inspirace. Miluji náhodné situace, kdy se podaří "cosi" zachytit. Malíř Luboš Bucek ve své monografii konstatuje: "Já dostanu okem ránu do hlavy a vidím, že to tam je, i když mám zacpané uši, prostě to vidím, nebo nevidím". Mám podobné prožitky při vlastní tvorbě. Cosi mne přinutí ke zmáčknutí spouště. A doma, díky dnešní technické vyspělosti teprve zjišťuji, "co to bylo, co rezonovalo a vedlo k expozici?" Mám pocit, že dochází v digitální podobě k procesu výbrusu surového diamantu, je čas vnímat obraz, jak dlouho chci. V té surovině na obrazovce teprve vidím, že "to tam je", nebo ne . Stává se, že k objevu obrazového sdělení člověk dochází při probírání fotoarchivu až po dlouhé době. Proces vzniku obrazu např. štětcem je procesem často dlouhodobým, kdežto fotografie je "tady a teď a nic víc. Vracet se lze opravdu jen výjimečně. Mám i obrázky, kdy z "technicky zkažené" expozice, nebo tisku obrázků je získán obraz s velkou dávkou citového obsahu. Často jsem přiveden k fotografiím, které končí např. jako "diptych", který vnímám teprve jako ten konečný tvar, citovou výpověď. Dochází i k tomu, že teprve soubor fotografií je konečným výsledkem. Jde o jakýsi pud, který mne neodolatelně vede s tím, že "mám jen o pár čoček víc" (tedy kromě brýlí).

Vím, že tato výstava není Vaší jedinou. Kde budou mít možnost se zájemci o Vaší tvorbu seznámit s dalšími fotografiemi?
Již počátkem toho roku jsem uvažoval o tom, vystavovat některé z mých fotografických prací v prostředí, kde by mohly nejvíce rezonovat s divákem. Již několik let navštěvuji čajovnu u stanice na nám.I.P.Pavlova známou jako " U Džoudyho". Jsou tam obrazům vyhrazeny dva prostory. Jeden přímo v čajovně, druhý v suterénu. Požádal jsem proto vedení čajovny o možnost nějaké obrazy vystavit. Došlo k dohodě a od počátku do konce října zvu všechny zájemce do prostoru čajovny k páté prezentaci. Pozvánka s termínem vernisáže ještě nemá konečný tvar a termín. S ohledem na můj názor, vystavovat fotografie v menších rozměrech bych byl vděčný, kdyby vedení čajovny a prodejny duchovně zaměřené literatury a hudby mně dalo možnost vystavit v příštím roce, tentokrát v suterénu ještě další, stejně laděné, subtilnější podání obrazů. O tuto možnost jsem již požádal a věřím v uskutečnění i této v příštím roce uvažované prezentace.

Děkuji Vám za rozhovor.

Jiří Heller
Galerie WWG.CZ



"JSEM JAN" - bytost, spojená v Jednotě se všemi ostatními. Uvědomuji si, že vše je spojeno s perspektivou, zorným úhlem pohledu. Každá duše je součástí Celku. Jsme jeho ztělesněním. V lásce a jednotě jsme všichni spojeni, jsme orientováni na cíl a jaký cíl je větší než otevřít naše vědomí duchovnímu světlu.
Vyšli jsme ze Světla a v průběhu reinkarnací, kdy vstupujeme do temnoty a zapomínáme na Zdroj, získáváním zkušeností se nakonec opět ke Světlu vrátíme.
Světlo a záření slunce zvlášť, je základem mé tvorby. Dokud se světlo něčeho nedotkne, nevidíme nic. Obrazy nehledám, nalézám. Člověk se naučí hodně koukáním na všecko co je okolo, dělá si podvědomě charakterní názor na věc. Není-li ve fotografii tajemství, nemá-li realita "druhý plán", nastává prázdno. Je mým cílem dát prostor divákovi - jedinečné bytosti s neopakovatelnými rysy osobnosti - s předkládanými obrazy rezonovat, sdílet se a z reakcí zpětně se i učit. Jinými slovy, jde o to, co se evokuje, jak jsou "krajiny vnitřní postihovány vnějším". Josef Váchal říká: "Krajina jeví se nám takovou, jakými jsme sami; shledáváme v ní to, co jsme si do ní přinesli odjinud."
V úvodu ke své malířské monografii "Malovat co oči nevidí" malíř Paedr.Luboš Bucek vyjádřil své přání: "rodit obrazy bez utrpení, tvořit bez zápasu, nalézat aniž hledáš, věřit jen tomu, co cítíš, vše tryskat přímo ze srdce, to bych si přál". A Jan jako fotograf konstatuje, že to, co si Bucek přál se u něj naplňuje. Hluboce souzní s příspěvky malířů J.Jíry a Vl.Komárka, které napsali L.Buckovi ke zmíněné monografii. Jan si pouze za slovo obraz dosazuje "fotografický obraz" a za slovo "malíř" fotograf.
J.Jíra:"Vždy hledáš svého "genia loci". Kde najdeš v určitým momentě ten průduch do vesmíru, kdy jseš na setinu vteřiny propojen s nekonečnem a uzříš. V ten moment jsi vidoucí, víš přesně, co máš říct, co máš sdělit. Protože, když jseš malířem, nestačí ti to jen pro tebe; břemeno štěstí, neštěstí, vizí a prožitků nechceš - ani nemůžeš - nést sám. Toužíš o tom dát svědectví. A najednou vidíš před sebou hotovej obraz! …."
A Vl.Komárek: " "Nedomalovaný obraz je jako nedokončená báseň, nebo román s otevřeným koncem". Člověk si takové dílo dotváří ve svojí hlavě. Je to malba pro lidi s fantazií. Umění má své meze, a ty si musí autor stanovit sám. Je to věc vkusu, názoru a pokory. Dobrý výtvarník, ať si zvolí jakoukoliv techniku pro malování a grafičení, bude vždy kvalitnější než sebedokonalejší technika v rukou špatného autora. Myslím si, že kumšt, ta jeho síla je v maximální jednoduchosti. Velcí mistři vždy nějak vycházeli z ní. Namalovat se dá všechno a všelijak. Jde o to, aby ten způsob vycházel z vás a byl v souladu s vlastním estetickým názorem. Pak nebudete napodobovat a budete sví. V současnosti je estetika bez břehů a kritika bez kritérií. Může se všechno a každý z nás si musí vybrat. Rozumět umění není důležité. Důležitější je mít z umění potěšení. A na to nejsou školy."
Prezentované fotografie jsou tvořeny z radosti a s vědomím, že se nemusí nic posuzovat, od něčeho se oddělovat a může tak být prožíván stav blaženosti ze života na této krásné planetě Zemi ve vědomí své svobody, byť fotografie vznikají třeba jen na kuchyňské lince ze sklenice vody, čaje ap.
Jan si v současné době uvědomuje, že je třeba fyzickému životu navrátit vědomí duchovní úrovně, tj. že každé smyslové zobrazení jakéhokoliv předmětu v jeho definitivním stavu, ozářeném světlem budoucího světa je cílem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama