Říjen 2012

o věcech posledních...

31. října 2012 v 8:00 | Rosti Feničová

O VĚCECH PŘEDPOSLEDNÍCH A POSLEDNÍCH

15. září 2010 v 10:43 | tajemství smrti





Dostáváme k závažnému tématu umírání, smrti a stavu po smrti. Ačkoliv je to k nevíře, my - civilizovaní lidé - jsme právě v těchto věcech nanejvýš nepraktičtí.
Naši předkové, kteří se se smrtí setkávali na každém kroku, byli o mnoho moudřejší: smrt byla chápána jako přirozená součást života. Pokuď měl člověk zemřít přirozenou smrtí (ať už stářím nebo v důsledku nemoci či úrazu), byl schopen dobře rozeznat, že se blíží jeho poslední hodinka. /Někteří lidé měli tušení svého konce, i když měl nastat násilným způsobem./ V předtuše vlastní smrti měl člověk zpravidla čas i prostor k tomu, aby se před smrtí smířil sám se sebou, s Bohem a také s lidmi. Takové soukromé vypořádání se člověku umožňuje, aby přestoupil práh smrti beze strachu a bolesti.
My, lidé, jsme se v rámci rozvoje civilizace v mnoha směrech odvrátili od přirozeného běhu života a smrti. Smrt nechápeme jako uzavření úsečky života, ale jako něco, co se do našeho života vloudilo jaksi omylem. Požadujeme od medicíny, aby postupně smrt vymýtila. Sami lékaři mají na sebe mnohdy takovéto nároky a smrt berou jako selhání medicíny. Takový postoj přitom hovoří pouze o jediném - o lidské pýše. Smrt přirozeně uzavírá život, který měl svůj počátek a průběh - a který má tím pádem logicky také svůj konec. Konec života nastává tehdy, jestliže člověk vyčerpal pro tentokrát všechny možnosti svého osobního rozvoje a znamená-li pro něj další setrvávání v pozemském světě pouze stagnaci. Tah duše, která je již velmi unavena, je směřování k odpočinku. Unavená duše touží po načerpání nových sil v čistě jemnohmotném světě, a proto táhne člověka do situací, při nichž lze zemřít (např. vážná nemoc, smrtelný úraz, ale i "zanedbání" lékařské péče apod.). Někdy takový člověk využije i banální příhody či nemoci jako "letenky na onen svět". To jsou ty případy, kdy člověk náhle a z našeho pohledu "z ničehož nic" zemře a pozůstalí nechápou, co se vlastně stalo - a proč.
Umírání bývá posledním obdobím v životě člověka. O tom, jaké bude, si z valné většiny rozhodujeme sami. Jsou-li naše dny už sečteny, můžeme učinit akt smíření a rozžehnání se s našim životem, případně s těmi, které milujeme. Pak přichází smrt většinou ve spánku - přirozeně a bezbolestně. Můžeme-li o někom říci: "Usnul, aby se už neprobudil" - nezbývá nám než to tomuto člověku ze srdce přát, a to bez ohledu na to, jak se při tom cítíme my sami jako pozůstalí.
Jestliže se však člověk, jehož možnosti osobního rozvoje byly vyčerpány, vzpírá smrti a zápasí s ní, bývají poslední dny jeho života dosti kruté. Má-li smrt nastat, nastane - je to jen otázkou času, který při pohledu shora ani neexistuje. Člověk však ve své pýše nenaslouchá své duši a předsmrtným zápasem se zbytečně vyčerpává.
Jsou samozřejmě známy také případy, kdy se člověk v poslední chvíli " zázračně" zmátoří a posléze uzdraví. To jsou takové případy, kdy člověk dostane ještě jednu šanci, aby napravil některé své omyly. Stává se to lidem, kteří v posledních chvílích života prozřou (často se i - jednou nohou na onom světě - setkají s některými vysokými duchovními bytostmi, a tyto zážitky pak způsobí radikální změnu v jeho celkovém náhledu na život a svět). Lidé v takových chvílích "zažijí živého Boha" a obrátí se k němu. Žijí-li nadále, zpravidla nastoupí úplně jinou cestu než doposud - nastoupí cestu ke Světlu. Při takových situacích mají velkou váhu zástupné úkony, tj. prosby a modlitby za druhého člověka. Teď Vás možná napadá, že si trochu protiřečím: na jedné straně jsem pro to, aby člověk směl svobodně zemřít, aniž by mu v tom bylo zbraňováno, na druhé straně se zmiňuji o tom, že je možné působit na to, aby zde člověk ještě zůstal. Ráda bych to tedy vysvětlila: Je mi jasné, že jsem právě vstoupila na tenký led. Jak rozeznat, zdali člověk má nebo nemá zemřít, co je správné z hlediska vyššího záměru, který my nevidíme? To je samozřejmě slovo do pranice! V těchto případech je víc než kdy jindy třeba, abychom využili svého cítění a své intuice, tedy našeho šestého smyslu. Jsme-li ochotni, pak jsme i schopni vnímat jemnohmotné jevy a správně se v nich rozeznat. Podle toho se pak můžeme rozhodnout, jak se prakticky zachovat: někdy je na místě konkrétní péče (pomyslně stahujeme dolů za nohy umírajícího člověka, který šplhá po žebříku do nebe), někdy je na místě prakticky nezasahovat a pouze se modlit za duši umírajícího a pomyslně ho předat do světelných rukou. Na prvním místě by přitom měla být otázka: "A kam ho táhne jeho duše?" Budete překvapeni, že se Vám dostane okamžité odpovědi, budete-li se ptát nezaujatě a budete-li pečlivě naslouchat.
Budete-li bezradní, obraťte se k svému Vyššímu vedení a k vysokým duchovním bytostem (viz kapitola O napojování). Je zřejmě lepší prosit za duši druhého člověka, než za jeho konkrétní uzdravení. Je-li člověk v souladu s tahem své duše, i jeho tělo se podle toho zařídí - a člověk se svobodně rozhodne pro smrt či nový život.
Jedna z nejhorších věcí, které se mohou člověku přihodit, je zaseknutí se mezi životem a smrtí. Takového člověka pak čeká již jen živoření v těle, které neovládá. Bohužel k takovému stavu často přispívá i naše vyspělá medicína, která má ve svých zásadách mj. nenechat člověka umřít, jsou-li dostupné nějaké prostředky k zachování jeho života. Je-li však člověk pouze uměle udržován při životě, např. pomocí přístrojů či neodbytné péče, přispívá to pouze k jeho utrpení, neboť duše nemůže zcela odejít na místo odpočinku. Uvědomuji si, že jsem narazila na citlivou oblast, neboť jde o velkou zodpovědnost. Byť v dobré míře a víře, lékaři a medicínský personál často zbraňují člověku v přirozeném procesu, jehož součástí je i smrt. Bohužel vzhledem k tomu, že si musejí udržovat profesionální nadhled a odstup od svých případů, zavírají při tom současně i kanály své citlivosti, co se jemnohmotných jevů týče. Přitom pro citlivého člověka, který se umí bystře dívat, není nijak těžké rozeznat, jak na tom kdo je. A zaseknutí se mezi životem a smrtí, kdy to není k životu ani ke smrti, je stav, který by lékaři jistě nepřáli ani sami sobě.
Ráda bych zde na závěr uvedla případ mé maminky: Maminka byla diabetička a svoji nemoc dlouho zvládala. Nakonec ji však ve stáří postihla mozková příhoda, po níž částečně ochrnula. (5. čakra, kterou měla za života nadměrnou, jí vypověděla službu úplně.) Takto postižená byla maminka necelé 2 měsíce a pak "najednou" velice rychle zemřela v důsledku obyčejné chřipkové vlny, která nemocnici zasáhla. Chřipkou onemocnělo jen pár lidí, ale moje maminka umřela. Využila této nemoci k tomu, aby se dostala na onen svět. Jak jsem ji znala, byla příliš hrdá na to, aby zbytek života strávila živořením, závislá na péči druhých. To nebylo nic pro ni. Zemřela - a já jí to upřímně přeji, protože jí rozumím. Bez ohledu na to, jakou bolest pocítilo mé srdce, jsem ráda, že se mohla naposledy svobodně rozhodnout o svém životě a o své smrti.
A to bych přála každému - včetně sebe.

AUTOR : Rosti Feničová

zajímavost o srdci

30. října 2012 v 16:40 | Drunvalo Melchizedek |  O zdraví a nemoci
"...Kardiologové vědí,že ve srdci je konkrétní místo,
kterého se chirurgové nesmějí dotknout za žádných okolností,
protože u pacienta by nastala okamžitá smrt,
bez jakékoliv možnosti následného oživení.
Ať toto místo znamená cokoliv,
nepochybně je pro život nesmírně důležité.
Je to bezčasové místo,posvátná síň
a zmiňují se o něm už i Upanišady
i staré nápisy..."

Náhrobní kámen

30. října 2012 v 8:00 | xx |  Esoterika

Příběh z Indie

29. října 2012 v 12:00 | Iris Lenochová |  Moudra a mezilidské vztahy


Napsala jsem pro Tebe i další dušičky, co chtějí tento můj zážitek číst...
Ten kdo čte tento malý příběh, nechť se mu srdce se otevře ještě většímu soucitu a pochopení.
Včera v noci 18.7.2012 jsem si vzpomněla na moji první cestu po Indii z roku 2007.
Odletěla jsem za poslední peníze co jsem měla do vysněné země.Byla jsem plna očekávání a radosti,
až vystoupím z letadla...jaké to tam bude ... Nejdříve přišla facka 48 st. tepla už ráno v 5 hodin ...
Cestou v buse bez dveří, oken a jen mříže to bylo velké dobrodružství a při tom se začala odkrývat
tajemství velké chudoby pro mě cizinku Indií ještě nepolíbenou.Pocit jsem měla, jako návrat o 200 let
v čase zpět! Po několika hodinovém příjezdu do vesnice na pobřeží a přímí kontakt s nejchudšími lidmi
na této planetě jsem začala mít obavy, zda se ještě někdy vrátím zpět do své rodné vlasti.
Byla to zároveň léčba šokem , že sama budu zde ,několik týdnu žít v chýši.A ještě k tomu byly vše
obsazené a mě napadalo, že budu přímo na ulici s těmi žebráky ...To byla druhá facka.
Po pár hodinách se situace začala řešit a dostala jsem svoji chýši .
Nikdy jsem neměla takový strach z návratu domů. Když jsem probrečela noc ,
doslova i saunu z tropického vedra , přišlo svítání ... Svítalo i zároveň na lepší časy a
o tom jsem ještě nevěděla, protože jsem byla zahalena v závoji své tmy...
Byla jsem hozena do naprosté přítomnosti všeho a zároveň ničeho, protože jsem vůbec nevěděla ,
co tam budu dělat, kde si proměním peníze a kde se vlastně najím...
Neměla jsem tam nikoho na koho bych se mohla obrátit a jak se domluvit...
Pár slovíček z angličtiny by mě asi nepomohlo... Jen tak jsem seděla u chýše a říkala jsem si,
co to je , jaká jiná planeta ... Byla to přitom naše jedna planeta Země ! I když tam vypadala úplně jinak ,
je to i dnes stále ona. Vidět tolik žebrajících matek, dětí a starých lidí... Vidět je spát po stovkách
na uducané hlíně , usínat a rodit se a umírat...Vidět umírat miminka a nemoc nikomu pomoci ...
TO JE ŽIVOT , ŽIVOT NA TÉTO ZEMI ... Nedá se nikam od toho utéci, žila jsem přímo v epicentru
toho dění a zároveň jsem se z temna začala probouzet ...
Trvalo mě to probuzení do radosti pár hodin...Začal se pomalu uvolňovat strach z mé mysli a
bylo zde jen mé otevřené srdce každému a celé této zemi... Od těch okamžiků se začaly dít samé
zázraky a už jsem tam nebyla sama...Chodily ke mě další otevřená srdce a mohla jsem
komunikovat v Ruském jazyce , tak jako bych s ním mluvila celý život a nikdy nepřestala...
Byla jsem zvána na návštěvu k chudým lidem do chýší a prožívala s nimi každý okamžik přítomnosti...
Sdělovali mi jak žijí a jsou šťastní , že mají k obědu pár buráků a občas i rýži a rozdělili se se mnou
o jedno mango ...Nechtěli nic, jen radost mého srdce, že jsme všichni spolu ...
A tak to šlo den za dnem a hodně rychle mě tato země objala velkou láskou úplně celou.
Byl to návrat do mého dávného domova.Jako bych odjela jen někam na malou chvíli.
Pochopila jsem, že chudoba je v lidské mysli a bohatství je v srdci. Lidé tam nemají vůbec nic
materiálního, mají otevřená srdce a jsou šťastní že jsou...Že jsou zdravý a mohou chodit,
že se mohou dívat na západ slunce... To jsem pozorovala ze své chýše, jak po stovkách
Indové chodí pozorovat západ slunce i celé rodiny a děti v šatech se cákaly v moři a ženy v sárí
se namáčely ve vlnách ...Byl to krásný pohled nad loučením jednoho dne a očekávání dalšího rána...
Tyto okamžiky zůstaly v mém srdci jako krásný velkofilm, který by si zasloužil Oskara.
Jsou to okamžiky všedních dnů , které si mnohdy neuvědomujeme, jak jsou královsky bohaté .
Je to úsměv druhého , byť i žebráka, když dostane do ruky pět rupií.On vždy zvedne ruce s penězi
k nebi a obrátí tam svůj zrak a poděkuje BOHU , pak peníz políbí a dá si ho na srdce a pak se
podívá do očí , které mu ty peníze předali a hluboce se pokloní ...a stále nepřestává děkovat BOHU ...
Děkuji BOHU , že jsem to vše a ještě mnoho dalšího mohla zažít a naplno prožít i srdcem .
Celá planeta je jedním velkým domovem a všichni jsme zde rodinou. Tak jak se k sobě chováme,
zůstává v našich srdcích, i když mysl zapomene, srdce o tom ví. Vím, že do Indie už nepoletím.
Nyní se otevřeli dveře do dalších míst... VĚŘ v lepší zítřky, které se rodí touto přítomností ...
Přítomnost je poskládána z prožité minulosti a minulost je naše velká učitelka a učí nás všechny,
jak se z ní poučit a být zase o něco lepší .



O věcech posledních a následních

29. října 2012 v 8:00 | Rosti Feničová |  Esoterika

O VĚCECH POSLEDNÍCH A NÁSLEDNÝCH


Konečně se po všech možných úvahách dostáváme k věcem opravdu posledním, tedy ke smrti a toho, co je po ní. Zmínila jsem se již o tom, že mně osobně je z různých teorií a představ nejbližší představa o reinkarnaci, tedy ta, že smrtí život nekončí, jen se transformuje do jiné podoby. S tím také souvisí naše povinnosti jakožto pozůstalých. Budeme si dnes tedy povídat o pohřbívání a našem životě poté, co nás někdo blízký opustil.
Nejprve tedy k pohřbívání: lidstvo se těmto věcem věnuje od nepaměti a různé kultury přinesly různé kulty, rituály a způsoby, jak se zesnulým naložit. Některé kulty se ve smrti a věcech s ní spojených vyžívali. Nebudu se zde rozepisovat etnograficky o tom, jaké jsou v kterých zemích ohledně úmrtí zvyklosti, ale ráda bych se zaměřila na to, co je prospěšné pro nás i pro naše zesnulé. Zdravé je tedy to, co je přirozené a co je v souladu s vesmírnými zákonitostmi. Přirozené je to, co je v souladu s přirozeným koloběhem života a smrti, vzniku, vývoje a zániku. Jde tedy o to, aby i mrtvé tělo bylo zapojeno do věčného přírodního koloběhu, kdy nic nezačíná ani nekončí, jen se ustavičně mění.
Z tohoto pohledu je celkem lhostejné, jestli máme zařídit pohřeb do země či pohřeb žehem. Zdá se, že zpopelnění je rychlejší a očistnější proces "likvidace" ostatků, ale z celkového hlediska to není podstatné. Podstatné je při tom to, abychom - stejně jako při jiných způsobech odevzdávání (blíže viz kapitola O odevzdávání) - svěřili svoje záležitosti živlům. Země, oheň, voda a vzduch jsou elementy, které se o to umějí nejlépe postarat - a rády tak činí, pokuď se jim s důvěrou svěříme. (Někdy tak činí i proti naší vůli, ale pro dobro našich procesů.)
Zaměřme se nyní na pohřeb do země. Přijde li mrtvé tělo do země, je svěřeno přirozenému procesu rozkladu a přeměny těla v hostinu nižším tvorům a posléze výživu rostlinám. Není-li hrob zavalen těžkým náhrobním kamenem, můžeme na něm pěstovat překrásné květiny. (Zajímavé je, že nejlépe se na hřbitově daří květinám modrých a fialových odstínů - respektive květiny těchto barev mají na hřbitově ty nejsytější odstíny, mnohem výraznější a intenzivnější, než když tytéž odrůdy pěstujeme na jiných místech.)
Je-li hrob zavalen náhrobní deskou nebo jde-li o hrobku celou z kamene, nemohou se ostatky zemřelého tak dobře zapojit do procesu přirozeného koloběhu. Ač to díky naší kultuře vnímáme právě opačně, úplně obyčejný hrob, zakrytý pouze drny (tedy travou) a označený např. znamením kříže, splňuje nároky na zapojení se do přírodního koloběhu naprosto výtečně. Naopak čím bohatší hrob či hrobka, tím hůře se mohou nebožtíci zapojit do přirozeného běhu věcí - jejich vlastní bohatství jim v tom brání.
Podobná situace nastává také u uren. Tělo bylo zpopelněno, prošlo očistným ohněm, ale není-li popel vsypán přímo do země, rozprášen do větru nebo vody, nemůže dojít k úplnému rozkladu hmoty a k její přeměně v další substanci (např. popel je vynikajícím hnojivem pro rostliny a stromy). Popel uzavřený v urně je jako ve vězení - nemůže dál už nic, dokuď nebude ze schránky osvobozen. Týká se to i plastových uren, které jsou ukládány do země - plastová popelnice též brání rozkladu a zapojení se do země. Abych byla naprosto konkrétní - nejlépe je popel vsypat do země, případně rozprášit na loučku, do větru (třeba na nějaké hoře) nebo třeba do vody (jako je zvykem např. v Indii - pohřbívání spálených ostatků do posvátné řeky Gangy). V našich podmínkách je třeba brát ohled na konkrétní hygienické podmínky, ale myslím, že i tak se najdou vhodné možnosti, jak ostatky našich blízkých svěřit živlům.
V některých kulturách je doposud zvykem poskytnout mrtvé tělo jako potravu zvířatům nebo ptákům, čímž se člověk dostává do přírodního potravinového řetězce.
Ještě krátce ke květinám a kamenům: kameny mrtvou energii absorbují a zadržují v sobě, kdežto tráva a květiny ji naopak transformují a rozptylují.
Asi vás teď zajímá, proč je to tak důležité - zapojit mrtvé tělo do koloběhu života a smrti. Je to záležitost navýsost praktická : nemůže-li se mrtvá hmota zapojit do živoucího koloběhu, nemůže se duše zemřelého odpojit od mrtvého těla, a nemůže tudíž odejít do nejvyšších duchovních sfér, ale je nucena se zdržovat v nižších sférách (tedy blíže k Zemi). Jde tedy do slova a do písmene o poslední službu, jež můžeme našim zemřelým prokázat. (O tom, jaké to je - být připoután ke svým tělesným ostatkům - jsme si povídali už v předchozích kapitolách, např. v části o sebevrazích.)
Jak tedy vidíte, veškeré urnové háje, jakož i kolumbária, jsou vlastně "vězeňské kobky", podobně jsou na tom i honosné hrobky. Nejlépe jsou na tom ty hroby, které už skoro nejsou vidět, neboť už se zapojily do okolního prostředí.
Další důležitou službou, kterou máme poskytovat našim zesnulým, je neprotahovat proces truchlení. Je jisté, že pokuď nás navždy opustí někdo blízký, postihne nás velká vlna žalu. Ve skutečnosti by to mělo být naopak, protože pokuď někoho milujeme, měli bychom mu přát to nejlepší - a pobyt v jemnohmotných sférách to nejlepší rozhodně je. Nemáme právo zde někoho zdržovat a zadržovat jen pro naše potěšení. Zní to možná krutě, ale je to tak.
Takže, smutek, který nás zastihne, je třeba prožít naplno, abychom ho v sobě nezakonzervovali, ale je důležité v procesu smutnění neuvíznout. O působení negativních emocí a jejich škodlivosti organismu jsme si povídali už v rámci 2. čakry.
A proč je důležité nezatěžovat naším smutkem duši zemřelého? Můžeme si to představit jako vzdušný balón, který je zatížený pytli s pískem. Obrazně řečeno, písek je náš smutek a to je zátěž, kterou je nutno shodit, aby balón mohl stoupat výš a výš. Znamená to, že svým přebytečným smutkem duši zesnulého zbytečně zatěžujeme.
Také jsou namístě akty odpuštění a propuštění, abychom duši zemřelého k sobě nepoutali jako jojo. Je proto třeba v meditační rovině nahlédnout na to, které vazby máme se zesnulým a poprosit o jejich odpojení, abychom ani my, ani zesnulý nebyli k sobě nadále patologicky připoutáni - neboť to je "nezdravé" pro obě strany.
Pokuď Vás zajímá, jak jsem k těmto - poněkud nezvyklým - vědomostem přišla, pak se musím přiznat, že jsem tyto poznatky získala díky úmrtí mé maminky, která mi v té době, než odešla do vyšších sfér, poslala velké množství "funebrálních" informací.
Na závěr bych vám chtěla popřát, abyste měli dost síly a odvahy vypořádat se s úmrtím blízkého člověka, až budete před takový úkol postaveni.

AUTOR : Rosti Feničová

Storm + Destiny

29. října 2012 v 8:00 | Vanessa Mae |  VIDEA


Modlitba

28. října 2012 v 8:00 | Rudolf Steiner |  Esoterika

OTČE
JENŽ JSI BYL,JENŽ JSI A BUDEŠ
V NAŠÍ NEJNITERNĚJŠÍ BYTOSTI
TVÁ BYTOST SE V NÁS VŠECH OSLAVÍ A ZVELEBÍ
TVÉ KRÁLOVSTVÍ NECHŤ SE ŠÍŘÍ V NAŠICH ČINECH
A V NAŠEM ŽIVOTNÍM CHOVÁNÍ.
TVOU VŮLI VYKONÁME V ČINNOSTI NAŠEHO
ŽIVOTA TAK
JAK TY,Ó OTČE JSI VLOŽIL DO NAŠÍ
NEJNITERNĚJŠÍ MYSLI.


POTRAVU DUCHA-CHLÉB ŽIVOTA-NÁM DÁVÁŠ
V HOJNOSTI
VE VŠECH STAVECH NAŠEHO PROMĚNLIVÉHO ŽITÍ
POKUŠITELI V NÁS NEDÁVÁŠ PŮSOBIT
NAD NAŠÍ SÍLU
NEB VE TVÉ BYTOSTI ŽÁDNÉ POKUŠENÍ
NEMŮŽE OBSTÁT
VŽDYŤ POKUŠITEL JE POUZE KLAM A ZDÁNÍ
Z NĚHOŽ NÁS TY,Ó OTČE
VYPROSTÍŠ SVĚTLEM POZNÁNÍ TEBE
TVÁ VZNEŠENOST A SÍLA NECHŤ PŮSOBÍ V NÁS
DO BĚHU VŠEHO ČASU.

RUDOLF STEINAR-MODLITBA PRONESENÁ 5 HODIN PŘED
JEHO SMRTÍ 29.3.1925 ve 23 hod.


Rudolf Steiner byl rakouský filosof, literární kritik, pedagof, umělec, dramatik,
sociální myslitel, esoterik.
Byl zakladatelem antroposofie ,waldorfského školství ,biodynamického zemědělství , antroposofického lékařství a nové umělecké formy -eurytmie.

večer u vodopádu

28. října 2012 v 8:00 | xx |  Krásy Země

podzimní relax

27. října 2012 v 14:22 VIDEA

Svařák

27. října 2012 v 8:00 | emailová pošta |  zelená lékárna


Svařák - příjemná prevence proti nachlazení

Že svařené víno pěkně zahřeje, není žádná novinka. Že ale má skutečně zdravotní účinky, to už zase tak známé není. A jak se vůbec správný svařák připravuje?

Nejdříve se podívejme, jak kvalitní víno prospívá zdraví. A potom si můžeme říci, jak postupovat, aby ten náš "svařáček" byl, jak má být.
Pro nápoj zvaný "svařené víno" používáme nejčastěji víno červené, na odrůdě a klasifikaci v tomto případě moc nezáleží, jen je nutné použít víno, ne krabicový nápoj. Červené víno (ať svařené, nebo "syrové") má mnoho prospěšných účinků, které jsou obecně známé: čistí cévy, je prevencí chudokrevnosti, zlepšuje trávení, pomáhá při hubnutí.
Méně známé už ale je, že červené víno je velice prospěšné také v chřipkovém období. Má totiž takzvané antivirální a antibakteriální účinky, to znamená, že ničí bakterie (a tedy i streptokoky, původce angíny) a viry (původce chřipek, rým a jiných, zejména sezónních viróz). Že alkohol v těle oslabuje imunitní systém? Některý možná, ale u vína se žádné podobné účinky neprokázaly. Naopak, díky obsahu tříslovin je funkce imunitního systému přímo podporována. Poslední výzkumy opravdu ukazují, že vínem se lze preventivně chránit před virovým onemocněním chřipkou.

To jsou dobré zprávy, že? A teď ještě ten "recept" na správně připravený svařák:
Potřebujete červené víno, samozřejmě.
Také koření, které se do svařeného vína přidává, asi znáte: hřebíček, skořice, citrónová kůra (ta ale není nezbytná - pokud nechcete, nemusí být), můžeme přidat badyán, zvýrazní chuť a zavoní. Nekupujte sypké směsi, nevíte, co v tom je.
A teď dejte vařit vodu… Ano, vidíte správně, VODU. Vždy použijte přibližně desetinu objemu vína. Když se tedy chystáte připravit svařák z klasické "sedmičky", tedy láhve o objemu 0,75 l, použijte půl až jeden decilitr vody. Do vody vložte koření, řekněme dva dvoucentimetrové kousky skořicové kůry a 6-8 hřebíčků, případně trochu té zmíněné citrónové kůry a kousíček badyánu.
Když tuto směs důkladně povaříte, získáte zlatavou vonnou esenci. Do ní nalijte připravené víno, důkladně ho oslaďte a už NEVAŘTE!!. Jenom je třeba tu voňavou léčivou pochoutku pěkně zahřát, maximálně však na 80 °C. To je teplota, při které by vám z vína začal nenávratně mizet alkohol. A to by byla určitě škoda!
Lékaři, lékárníci i hygienici v těchto dnech bijí na poplach, že chřipkové období je tu, že je třeba imunizovat. A mají pravdu. Dejte na ně, imunizujte! Nejraději lahodným svařáčkem…
Autor: Eva Musilová

Energie lásky

26. října 2012 v 8:00 | Zdroj: http://www.cestyksobe.cz |  Moudra a mezilidské vztahy

Energie lásky

Láska vzbuzuje nespočet emocí a myšlenek, z nichž většina zahrnuje náš minulý milostný život, který nemusel být až tak příjemný.
Lásku bereme jako hlavní či nejvyšší cíl svého života, jenže se soustředíme na lásku emocionální, na cit, namísto na bezpodmínečnou lásku jako stavu bytí. Vzhledem k tomu, že ve svém lidském stavu jsme bytostmi emocionálními, spojujeme se mnohem snáze na této úrovni, neboť - z pohledu ega - to v nás vyvolává příjemné emoce takovým způsobem, jak to bezpodmínečná láska nečiní.

Hledání lásky, které je projevem naší touhy po okamžitém potěšení, uspokojení a hmatatelném důkazu, že jsme lásky hodni, že si ji zasloužíme, jako protiklad k tomu, kdy jsme ve stavu vědění, že láska existuje, a to dokonce i tehdy, když nemáme ve svých životech její fyzický důkaz. Fyzický důkaz znamená, mimo jiné, že jsme v láskyplném, důvěrném vztahu, že máme kolem sebe lidi, kteří svou lásku k nám vyjadřují prostřednictvím přijetí a uznání, a kteří nám - způsobem své odezvy na nás - dávají najevo, že nás milují. Máme určitý ,,program lásky", který jasně definuje, jak láska vypadá. Jestliže chování a činy druhých neodpovídají našemu programu, myslíme si, že nás nemilují a že my jsme lásky nehodni.

V emocionální lásce existuje určitý prvek, jenž vnímáme jako dočasný, matoucí, znervózňující - miluje nás někdo doopravdy, jak máme poznat, že to vydrží navždy? Každý vztah má v sobě určitý aspekt pomíjivosti, na nějž se možná nechceme podívat, nicméně víme, že tam je. Člověk, který nás miluje dnes, by si to mohl zítra rozmyslet, a pak budeme ve svém životě bez lásky. Často je tedy naše touha po lásce vyjádřena v podobě strachu, že nám bude ukázána ošklivá pravda, o níž vůbec nechceme uvažovat, totiž - že jsme vskutku lásky nehodni.
Bohužel, když je v nás strach, že si lásku nezasloužíme, že jsme nemilováni, přitahujeme lidi, kteří nám to zrcadlí. Na duchovní úrovni nás milují více, než si umíme představit, ale na hmotné úrovni nemají na výběr - musí zrcadlit naše přesvědčení o lásce. V poselství archanděla Uriela před několika lety jsem psala ,,Nikdy neobdržíte od druhých více lásky, než chováte sami k sobě." Samozřejmě, že sami sebe milujeme, nebo alespoň některé své aspekty, avšak: jsme schopni poznat lásku v duchovním smyslu, lásku bezpodmínečnou, bez ohledu na to, co se děje na fyzické úrovni?

Bezpodmínečná láska je jednou z největších výzev lidstva, protože dokud existuje alespoň špetička posuzování, jde spíše o podmínečné vyjádření lásky znamenající ,,když uděláš toto nebo se budeš chovat takto nebo budeš říkat tyto věci, pak vím, že mne miluješ, a když ne, tak mne nemiluješ…" A nedostaneme-li takovéto potvrzení či ujištění, vztáhneme to ke svému vlastnímu přesvědčení ohledně toho, jak hodni lásky jsme. Jenže v tom případě jsme vinni záměnou slova milovat, kteréžto platí pro bezpodmínečnou lásku, za ,,mít rád" či ,,líbit se"… Jedná se totiž o odlišné energie, přestože jsme všechny aspekty a vyjádření lásky vhodili do jednoho emocionálního košíku a pomíchali je. Chceme-li pochopit pravou energii lásky, musíme je oddělit.
Láska, již cítíme, je emocionální. Láska, jíž jsme, je duchovní. Potřeba lásky od ostatních je vlastně žádostí o souhlas či schválení. Bezpodmínečná láska zahrnuje přijetí, ale u emocionální lásky to nestačí. Chceme vědět, že si druzí myslí, že jsme ,,fajn", hodni být ve sféře jejich emocionální lásky, že si o nás myslí, že jsme dost příjemní, krásní, ohleduplní a podivuhodní na to, aby nám mohli věnovat svou lásku. Jenže ve skutečnosti chceme vědět, že nás mají rádi, že se jim líbíme, protože to je oním emocionálním a hmotným vyjádřením bezpodmínečné lásky.

Pokud jsme schopni překonat svou potřebu být oblíbení, můžeme zkoumat možnosti bezpodmínečné lásky, a pak se nacházíme v energii přijetí, kterážto je naprosto bez předsudků a posuzování, a my se v této sféře nacházíme z toho důvodu, že už máme veškerou lásku - a jsme jí - kterou bychom kdy mohli chtít či potřebovat. Potom, spíše než bychom k ostatním přistupovali se srdcem plným pochyb, zmatku a obav, jsme plni sebedůvěry, protože víme, že jsme lásky hodni, a fakt, zda nás někdo má rád nebo ne, zda se mu líbíme nebo ne, je zcela nepodstatný tváří v tvář lásce, jíž už jsme.

Copyright ©2012 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc., http://www.urielheals.com/

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro http://www.reiki-centrumpraha.cz/ přeložila Lucka K.)



Cigánský diabli

25. října 2012 v 8:00 | Csardás |  VIDEA

Dědeček a vnuk

24. října 2012 v 8:00 | emailová pošta |  Moudra a mezilidské vztahy

Podobenství:Dědeček a vnuk
Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě. Najednou se vnuk zeptá svého dědečka:"Dědečku, kolik je ti vlastně let?"
Dědeček odpovídá:
"Nech mě chvíli přemýšlet... Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se prostě vypralo a
pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo. Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.
Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay"
bylo respektované anglické slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže,
a ne homosexuála. O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice. Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na preventivní prohlídky,
nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.*
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže ´Pane´ a ženu ´Paní´ nebo ´Slečno´.
Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupit jízdenku, kterou jí přinesli. Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom vstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest
a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda.
Učili nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu. Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli. "Time sharing"znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami, a ne, že sdílí prostor
s cizími lidmi.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo sešit.
Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky, a domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích,nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod... Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo nejméně tři dny.
Pokud bylo na výrobku uvedeno ´Made in Japan´, znamenalo to, že je špatné kvality, a zboží označené ´Made in Korea´ či ´Vyrobeno v Číně´ nebo ´v Thajsku´ ani neexistovalo.
Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě, umělých sladidlech... V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 centů.Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 10 centů. Nové auto stálo 1000 dolarů, ale kdo měl tolik peněz?*
V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili. My byli poslední, kdo byli přesvědčeni,
že žena potřebuje muže, aby mohla mít dítě.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?"
Ach dědo... více než 200!" odpověděl vnuk.
"Ne, miláčku, pouze padesát!"

podzimní klid

23. října 2012 v 8:00 | xx |  Krásy Země

Fotonový pás

22. října 2012 v 12:00 | http://inner-light.ning.com |  Biofotonový věk

...Mnohí sú možno zvedaví čo poháňa konverziu na kryštalickú formu na Zemi. Týmto palivom je prosto "fotónová energia" prúdiaca z fotónového pásu. Na objasnenie tým, ktorí nevedia o čo ide. Fotónový pás je pás energie vyvierajúcej z Veľkého centrálneho slnka, ktorý je určený na to aby spôsobil evolúciu planéty a jej prírody. Fotónový pás obsahuje kódy k piatej dimenzii a v súčasnosti sme touto energiou obklopení dňom i nocou, či už sme si toho vedomí, alebo nie.

Zem nevstupuje do fotónového pásu po prvýkrát. Matka zem v skutočnosti vstúpila do tohoto pásu energie už šesťkrát bez fyzického vzostupu. V minulosti existovali iné rasy ľudských bytostí, ktoré vzostúpili, ale Matka zem a rastlinné, živočíšne a minerálne kráľovstvá dovtedy ešte nedoviedli do konca svoje skúsenosti a vývoj v trojdimenzionálnej podobe. Matka zem a príroda sa doteraz už naučili všetko čo musia vedieť o živote v tretej dimenzii a sú pripravené prejsť do piatej dimenzie. Ľudstvo musí ísť s nimi.

Očakáva sa, že do roku 2005 bude mať obyvateľstvo zeme dostatočne vysokú vibráciu na to, aby mohla vzplanúť kundalíni Matky zeme, spôsobiac tak, že celé ľudstvo a príroda úplne vzostúpia do piatej dimenzie a zo Zeme sa stane hviezda. So vzplanutím kundalíny Matky zeme vzplanie kundalíny každého stelesnenia (každej bytosti vo fyzickom tele) na Zemi, či už to bude človek, delfín, veľryba, rastlina, živočích, alebo minerál. Do piatej dimenzie prejdeme všetci spolu. Fyzické konštrukcie vybudované človekom nepostúpia (pretože nie sú vytvorené z prírodných materiálov). Výsledkom bude nová éra a nová civilizácia na Zemi....

výzva

22. října 2012 v 8:00 | youtube.com video |  Esoterika

Ranní poděkování

21. října 2012 v 12:00 | xx |  Moudra a mezilidské vztahy

Modlitba ranného úsmevu pre Teba...
Otče, som tu dnes ráno na prahu nového dňa.
Viem, že si tu, že na mňa čakáš so svojim milujúcim úsmevom.
Možno malomocenstvo hriechu znetvoruje moju dušu,
ale Ty ma aj tak miluješ.
Tvoj žiarivý úsmev plný lásky pretvára môj deň
na deň naplnený Tvojou prítomnosťou.
Niekedy na to zabúdam.
Ale dnes si to chcem znovu uvedomiť a povedať: Ďakujem, Pane.
Ďakujem za dar precitnutia bez strachu z ničivých bômb
a lietadlových náletov a prosím Ťa za všetkých,
ktorí sa zmietajú v hrôzach nezmyselných vojen.
Ďakujem, že i do dnešného dňa môžem vstúpiť
s Tvojimi úžasnými darmi zraku a sluchu, slova a pohybu
a s nežnosťou vkladám do Tvojich rúk všetkých,
ktorých deň sa začína bez schopnosti vidieť krásu, ktorú si stvoril,
počuť priateľské slovo povzbudenia,
vysloviť, čím je naplnené ich vnútro,
zažiť povznášajúcu radosť z pohybu.
Ďakujem Ti, že si mi daroval ľudí, ktorí ma úprimne milujú
a prosím Ťa za všetkých, ktorí nepoznajú význam slova láska,
lebo ju nikdy nezažili.
Ďakujem za dar viery, ktorý mi i v ťažkých životných situáciách hovorí,
že nikdy nie som sám, že je so mnou milujúci, všemohúci Otec
a prosím za tých, ktorí sú bez nádeje a zúfalí, lebo nevedia, že Ty si ich Otcom.
Urob dnes citlivými oči a uši môjho srdca, aby boli schopné vidieť Tvoju tvár
vo všetkých, ktorých dnes stretnem a zachytiť Tvoje posolstvo z ich slov.
Daj, aby Tvoj úsmev z dnešného rána žiaril cezo mňa na tých,
s ktorými sa stretnem.
Amen.

Léčitel Zezulka

21. října 2012 v 8:00 | youtube.com video |  O zdraví a nemoci

Modlitba Otče náš

21. října 2012 v 8:00 | youtube.com video |  Esoterika

podzimní idyla

20. října 2012 v 8:00 | Danča |  Krásy Země

Komunikácia s prírodnými bytosťami

19. října 2012 v 16:03 | http://www.petogasparik.estranky.sk |  Esoterika

Komunikácia s prírodnými bytosťami a ich miesta.

23. 7. 2012
Viacero ľudí sa ma pýta, kde možno nájsť prírodné bytosti? Ako ich vidieť? Ako sa s nimi spojiť? Moje odpovede budú veľmi jednoduché a prosté.
Prírodné bytosti sú všade okolo nás. Veľa som sa touto témou zaoberal v troch článkoch /Prírodné bytosti-1 a 2 a v rozsiahlej práci Prírodné bytosti-3-Pieseň Nových Brán/- všetky články nájdete v tejto rubrike/.
Ak chcete s nimi nadviazať kontakt, treba sa pokúsiť najprv spojiť sami so sebou. Netreba ísť do lesa plný očakávania, že niečo musíte už teraz uvidieť... Ísť tam hlavne cez naše ego, siliť, tlačiť veci, je rýchla cesta k pádu. Les sa Vám neotvorí, nanajvýš si pichnete tŕň do prsta. Pred vstupom do lesa sa vydýchajte, uvoľnite prílišné napätia a očakávania. Menej myslite, viac vnímajte zmyslami. Ak ste v skupine, alebo dvaja-traja, môžete sa aj menej zhovárať, poprípade vôbec. Les je domovom obrovského množstva bytostí, ktoré my našim ľudským rozumom, nikdy nepochopíme. Dokážeme to vycítiť len intuíciou a srdcom.
Vstupujeme do lesa...
Uvedomte si, že les je chrámom prírody a domovom bytostí hmotných i nehmotných. Vaše myšlienky máte na sebe nalepené čierne na bielom. Bytosti tam žijúce ich cítia. Vyžarujú z Vás. Dôležité je vkročiť s úctou a bázňou na duši. Netreba sa nahlas modliť, robiť rituály, zariekavať. Toto nie je treba. Vstúpte v pokoji, rozvahe, uzemnení, rozvážni a vystredení. Hlavne láskaví. Preciťujte naplno každý okamih a cíťte, že les predstavuje kúsok posvätného priestoru aj Vášho vlastného srdca...
Požiadajte...
Ja to robím skoro vždy tak, že pred vstupom pár metrov od lesa pozdravím všetky bytosti tam žijúce, stíšim sa a viac sa zameriam na svoje dýchanie. Ak v lese niečo hľadáte /napríklad huby, pokoj, miesto na odpočinok, či chcete vidieť znamenia, alebo čokoľvek iné/, požiadajte o to už pri vstupe do lesa. Samozrejme ľudia toto vôbec nerobia a tak sa lesné bytosti naučili, že ľudia chodia do lesa takpovediac len tak... K takýmto bežným ľudom /turisti, rodiny na výlete, bežci, bicyklisti/ majú neutrálny postoj, častejšie sa vzdialia ak ich cítia. No ak prídete so zámerom a s vedomím, že ich máte radi o nich viete, ctíte si ich a vážite ich prácu, je to pre nich niečo nové. Na to u ľudí nie sú zvyknutí. Preto k Vám prídu, "obkukať" si Vás, čo ste zač. A hneď vycítia, či máte čistý zámer... Žiadajte skromne, bez načačkaných poklôn a fráz, pretože oni si z Vás načítajú to, čo vyžarujete. Oni Vás vidia a čakajú na dôvod prečo ste tam prišli. Svoju žiadosť jasne formulujte. Napríklad ak hľadáte huby, požiadajte nielen , aby ste huby videli, ale aby Vám pomohli ukázať miesta, kde sú huby jedlé. Inak sa Vám to stane ako mne, že som takto požiadal, no nachádzal som samé muchotrávky... Treba jasne definovať, čo chcete. Ak neviete ako, malý príklad ako to robím ja...
" Pozdravujem Vás bytosti tohto lesa, som šťastný, že tu dnes môžem opäť byť. Prinášam Vám dobrú správu, že je stále viac a viac ľudí, ktorí o Vás vedia a zaujímajú sa o Vás. Odpustite nám ľudom prosím, že sme tak nevedomí a drancujeme Zem. Viem, že Vás to bolí a bolí to i mňa. No je stále viac tých, ktorí Zem milujú a pomáhajú jej. Prajem Vám a tomuto lesu, tejto krajine radosť a prosím, nech milosrdné svetlo a láska prežiari každý kúsok tohto lesa a každú bytosť, ktorá tu žije. Poprosím Vás, ak je to možné, ukážte mi prosím miesto, kde by som si mohol sadnúť a na chvíľu sa venovať sebe. Ukážte mi prosím energetické, alebo inak zaujímavé miesta. Veďte ma, som otvorený. Ďakujem Vám za všetko."
Vaše žiadosti, môžete formulovať podľa toho, čo chcete v lese robiť a hľadať, no vždy treba pristupovať s úctou a veľkou bázňou v srdci. Zostaňte hlavne tichí a pokorní. Buďte vnímaví. Nebuďte netrpezliví, za každú cenu sa snažiac niečo skúmať a dovolávať sa znamení. Alebo naštvaní za to, že ste chceli vidieť škriatka s čiapočkou a nič sa Vám neukázalo... Toto je uletené a nezrelé. Buďte vďační a ticho-vnímaví. Potom sa veľa otvorí.
Predstavte si, že niekto pri Vás stojí a ticho sa ku Vám prihovára. Lenže vy kráčate a ste hluční. Nemusíte byť hluční navonok, revať, kričať. Môžete byť relatívne ticho, no v sebe budete mať hluk- hluk myšlienok, pocitov, krívd, premýšľania. Tak nie ste tichí. A ten niekto pri Vás sa Vám ticho prihovára a Vy ho nebudete počuť, pretože ste zahltení a neuzemnení. Chápete to? Potrebujete byť tichí navonok, no najviac vo vnútri. Ak si myslíte, že sa to nedá, tak to neskúšajte. Určite sa to však dá...
Zaujímavé miesta škriatkov.
Ak kráčate pomerne vyrovnaní a v sebe vnímavo-tichí, určite nájdete miesta zaujímavosťami hýriace. Napríklad ja som sa prechádzal len lesoparkom v Prievidzi a našiel som viacero stromov a miest, kde boli škriatkovia. To, či tam sú, alebo nie sú, niekto vidí, iný nie. Ja bytosti nevidím, no vnímam ich, som otvorený ich vnuknutiam a keď cítim nutkanie ísť tam, pozrieť sa na to a to, idem tam. Všímajte si hlavne skalné rozsadliny, bralá, vyvrátené korene, odvalené ťažké balvany, stromy s koreňmi čiastočne na povrchu, alebo zhnité pne. Tieto centrá často poskytujú domov mnohým škriatkom, ktorí tam žijú. Zaujímavosťami sú napríklad zrastené stromy, alebo dutiny v kmeňoch. Dutiny pod koreňmi, zvláštne pokrútené konáre. Tieto miesta ak ste pokojní nájdete tak, že jednoducho sa necháte viesť. Ak prídete na rázcestie zastavte sa a spýtajte sa, kde máte ísť. Prvý vnem, ktorý Vám príde je správny a vykročte. Môžete nájsť zaujímavé veci, stretnúť srny, diviaka, jeleňa, huby, objaviť jaskyňu. Za všetko sa poďakujte.
Ak nájdete takéto miesto a dá sa Vám, zostaňte tam chvíľu. Sadnite si, alebo ľahnite na zem a vnímajte energie tohto miesta. Môžete lesu dať otázky a poprosiť o vedenie. Pamätajte si. Ak ste takto naladení, ste v obklopení svetlých bytostí a tak prvé myšlienky, ktoré Vám prídu budú ponúkať riešenie Vašej otázky. Nepochybujte, nechajte sa viesť a dôverujte.
Ako vidíte, tu nejde o to hrať sa na duchovno. My sme duchovné bytosti, len sa na to potrebujeme rozpamätať. Uvážene, citlivo, vnímavo, ticho a hlavne so srdcom- uzemnene vstupovať do lesa. Kľudne kráčajte aj bosí. Požiadať s láskou, pokorou v srdci vykročiť. Nechať sa viesť. Byť vďační za všetko, čo sa Vám ukáže. Bytosti si na Vás zvyknú a nabudúce Vás spoznajú. Môžete im nechať kúsok jedla, červené bobule, jablko, no najdôležitejšie pre nich je to, čo vyžarujete. Môžete sa pomodliť za les, krajinu, štát, celú Zem. Zaspievajte si, prineste tam knihu a nahlas z nej čítajte. Budú to všetci počuť. Zapískajte na píšťale, zabubnujte. Zapáĺte oheň, vyskáčte sa, vyrevte, vyplačte. Ak cítite, že potrebujete uvoľniť napätie, hnev, plač, požiadajte o to bytosti, nech Vám pomôžu. Práca na sebe je najdôležitejšou prácou v našom živote....
Svetlom, ktorým takto vyžarujete, pomáhate bytostiam a sebe na mnohých úrovniach. Je ešte veľa vecí o ktorých by sa dalo hovoriť. Veľa informácií nájdete v iných článkoch v tejto rubrike, no najviac v sebe. To akí sme, to vyžarujeme a to k nám prichádza.

pomoc druhým

19. října 2012 v 8:00 Esoterika

Vaše přání pomáhat ostatním je součástí vašeho závazku být ve službě celému lidstvu v tomto čase. Nepleťte si pomáhání lidstvu se zlehčováním jeho utrpení. Můžete odhalovat alternativy, které poskytnou nové potenciály k porozumění a jednání, avšak dokonce i s vibračním posunem, novými energiemi, vzestupem a transformací, je karma stále v činnosti a jsou naplňovány dohody duše. Pohlédněte za hranice závažnosti emocionálních následků ke spirituálnímu naplnění, které je utvářeno. Mnoho dohod zahrnuje odloučení, konečné rozhodnutí a volby, které jsou učiněny bez zvažování bolesti nebo reakcí druhých.
Vy vidíte pouze tuto bolest a smutek druhých, nikoli plnou škálu jejich zkušenosti. Tohle je zkušenost tohoto života, která představuje završení energií nashromážděných v průběhu mnoha životů uvnitř určité skupiny duší. Každá z nich si vybírá tu nejmocnější cestu, se kterou se může spojit a ačkoli se vám tyto jejich volby mohou jevit jako slabé nebo neschopné, ve skutečnosti představují jejich rozhodnutí propustit energie těmi způsoby, které jim pomohou cítit se silnými a mocnými.
Každá cesta má šťastný konec, ačkoli to, co vychází najevo, není vždy radostnou událostí pro všechny zúčastněné. Mnoho duší je nyní schopných vybírat si výsledná zakončení, které nikdy předtím nebyly schopné projevit a to zahrnuje to, jak a kdy zakončí svůj lidský cyklus. Pro některé to bude rozhodnutí pracovat raději ze spirituálních úrovní než pokračovat v jejich cestě v lidské podobě. Pro jiné to bude rozhodnutí zakoušet lidství bez duchovního společenství. Všechny tyto volby představují cestu zkušenosti zvolenou v tomto životě.
Vaše pomoc nemůže být v podobě pozměňování něčí cesty, vysvobozování druhých z důsledků jejich rozhodnutí anebo odstraňování bolesti z jejich životů. Můžete posílat lásku a světlo, nahlížet každého v jeho nejsilnější podobě a vědět, že si všichni vybírají z takového stupně síly, jakému věří. Dovolte každému, aby naplnil svůj osud, pro který se rozhodl a rozpustil tak svoji karmu. Pamatujte, že vše je v božském řádu a zůstaňte spojení s Duchem, protože to je to, kde naleznete mír a poznání, které potřebujete v těchto časech.
Copyright ©2010 Jennifer Hoffman a Enlightnening Life Omni Media, Inc.
Zdroj: www.spiritlibrary.com

Sonet

18. října 2012 v 8:00 | W.Shakespeare |  Moudra a mezilidské vztahy
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, 
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak dme se pýchou pouhý parazit,
jak pokřiví se každá dobrá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak lidskou slušnost korumpuje moc,
jak zchromlá vláda na nás bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,
jak blbost zpupně schopným poroučí,
jak prostá pravda je všem jenom pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.


Pokud Tě oslovila aktuálnost básně a ptáš se, který mladý talentovaný autor
dokázal tak přesně vyjádřit naši prohnilou dobu, pak věz,
že to byl William Shakespeare a jeho sonet č. 66 z roku 1609 v překladu
Martina Hilského, který v originále zní:

Tired with all these, for restful death I cry:
As to behold desert a beggar born,
And needy nothing trimmed in jollity,
And purest faith unhappily forsworn,

And gilded honour shamefully misplaced,
And maiden virtue rudely strumpeted,
And right perfection wrongfully disgraced,
And strength by limping sway disabled,

And art made tongue-tied by authority,
And folly, doctor-like, controlling skill,
And simple truth miscalled simplicity,
And captive good attending captain ill.

Tired with all these, from these would I be gone,
Save that to die, I leave my love alone.

Co z toho plyne? Že neprožíváme žádnou krizi identity, kultury, vztahů a
čehokoli dalšího.
Pravda je, že lidé jsou -alespoň soudě dle velkého mistra- pořád stejní.
Tak hlavu vzhůru. A nenechme se otrávit!

 

Óm

17. října 2012 v 10:10 | youtube.com video |  Esoterika

Literatura o magnetoterapii

16. října 2012 v 8:00 | xx |  Léčba pulzní magnetoterapií

J. M Valuch : Neurotechnologie, mozek a souvislost
Jan Hnilica : Zvláštní léčebné metody
Prof. MUDr. Blahoslav Bednář, DrcCs : Úvod do patologieProf. MUDr. Karel Lewit, DrsSc : Manipulační léčba v myoskeletální medicíně
J. M. Valuch : Magnetismus jako podmínka života a zdraví
Mudr. Ivan Hybášek : Ušní, nosní a krční lékařství
Doc. MUDr. Emil Eis, CSc., Mudr.František Křivánek :Ortopedie, traumatologie a ortopedická protetika
Doc. MUDr. Ivan Dylevský, CSc., Mudr. František Šťastný CSc,
Prof. MUDr. Stanislav Trojan, DrSc.: Praktická cvičení ze stomatologie
Prof. Dr.Sc.med. Martin Sprössig
doc. Dr.Sc.med. Günter Auger : Mikrobiologické vádemékum
Doc.MUDr. Jiří Zahradnický, Dr.Sc.: Epidemiologie a mikrobiologie
Prof. MUDr. Josef Šimek, Dr.Sc : Zdravé hubnutí
Ing.Zdeněk Tuvora : Magnetoterapie - naděje pro revmatiky
Mudr. Kamil Kříž, Mudr. Jiří Jeřábek, CSc : Klinické hodnocení účinnosti přístroje Unikat
Doc.MUDr. L.Navrátil : Přednáška "Pulsierendes Magnetfeld bei der Behandlung der Prostata" - Im Juni l994 in Kopenhagen
L.Viktora, M.Zoubková, Ústav hematologie a krevní transfúze Praha, ředitel Prof.MUdr. J.Hořejší DrSc.: Vliv magnetického pole na konzervovanou krev
R.Petz, J.Žemlička, J.Cabicar, L.Viktora, Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha,ředitel
Prof.Mudr. J.Hořejší, DrSc. Ústav fyziky pevných látek, ředitel RNDr.M.Rozsíval Katedra jaderné chemie FJ FI ČVUT Praha, vedoucí Prof.Mudr. J.Cabicar, CSc : Vliv Magnetického pole na biologické a anorganické systém
Mudr. Chvojka Jiří, CSc. : Magnetoterapie v teorii a praxi
Prof.Doc. MUDr. Jan Javůrek, DR,Sc : Magnetoterapie
Doc.MUDr. Jan Javůrek, DRSc, Klinika rehabilitačního lékařství v Praze 5 - Motole : Život s artrózou
Prim.MUDr. Vladimír Řehák, vedoucí lékař lázeňské léčebny Společenský dům, Lázně Luhačovice : Léčba cukrovky magnetoterapií
Prof.MUDr. Milan Adam, CSc. Revmatologický ústav Praha : Osteoporóza - hrozba současnosti
Prom.biol. Klimová Izabela, ortopedie, Hradec Králové : Život - zdraví - magnetoterapie
Prom.biol. Klimová Izabela,Tvář magnetoterapie,RHB a relax centrum,Praha
MUdr. Peter Bednarčík, CSc. VLA Hradec Králové : Zdraví a magnetoterapie - Biomag
Doc.MUDr. L.Navrátil, CSc. Státní zdravotní ústav Praha : Lasery a pulsní magnety v terapii
MUDr. Jiří Jeřábek, CSc. Státní zdravotní ústav Praha : Pracovně lékařská problematika magnetických polí
Bend J., Dipoldová G.: Aplikace plsního magnetického pole u diabetiků s ischemickou chorobou dolních končetin
Ferenčíková J.: Vplyv magnetoterapie na niektoré imunologické a hematologické ukazovatele u pacientov s hypertenziou.
Bartko D.: Vplyv pulsného magnetického poľa na cerebrální cirkuláciu, frekvenčné spektrá EEG a niektoré vlastnosti krvi
Markoll, Richard, ale. Magnetic Treatments and arthriti
Davis,A.R. a Rawls,Jr.W.C.:The magnetic Effect
Prof.MUDr. Miroslav Novotný CSc,FN sv.Anny-ORL klinika Brno : Meniérova choroba
MUDr.Jakub Sršatá, FN ORL Hradec Králocé : Posturografie u rovnovážných poruch
MUDr. Martin Engel : Radiodiagnostická klinika UK 3.LF,Praha : Zobrazovací metody v otoneurologii
Doc.MUDr. Marie Valešová CSc,int.FN KV 3 LF UK Praha : Lymeská nemoc a senzorické poruchy
MUDr. Ivan Šejna CSc ORL klinika FN KV 3.LF UK Praha : Vertigo
MUDr. Miroslav Procházka, Rehabilitační oddělení Zdravotní zařízení Jarov, Praha 3 : Tinnitus
M.D.PH.D.Ron Lawrencw a M.D.F.A.C.P.Paul J.Rosch a Judith Plowden:Magnetoterapie
M.T.Santwani:Magnetoterapie