Příběh o lásce.

11. dubna 2012 v 10:59 | emailová pošta |  Moudra a mezilidské vztahy

Prší? Tančeme!
Bylo půl deváté, pracovní dopoledne už v plném proudu, když dorazil postarší
pán, osmdesátník, k odstranění stehů z prstu.
Řekl, že spěchá, že má už na devět něco dalšího domluveno.
Viděl jsem, jak je nervózní, a řekl mu, aby si sedl; věděl jsem, že se na
něj sotva kdo podívá dřív než za hodinu.
Díval se však pořád na hodinky, a já zrovna neměl pacienta tak jsem se
rozhodl se na jeho ránu podívat.
Zjistil jsem, že je dobře zhojena, tak jsem si promluvil s jedním lékařem a
obstaral si vše potřebné k odstranění stehů a převázání rány.
Zatímco jsem byl takto zaměstnán, zeptal jsem se jej, spěchá-li snad tolik
kvůli další návštěvě u jiného lékaře.
Odvětil, že nikoliv, že potřebuje jít do sanatoria, aby posnídal se svou
ženou.
Tak jsem se zeptal na její zdraví.Řekl, že tam už nějakou dobu je a že má
Alzheimera.
A jak jsme tak povídali, otázal jsem se, vyvedlo-li by ji z rovnováhy, kdyby
přišel trochu později.
Opáčil, že jeho žena už dlouho neví, kdo je a jeho že už pět let nepoznává.
To mne překvapilo a ptám se: A vy tam přesto docházíte každé ráno, i když
ona neví, kdo jste?
Usmál se, poklepal mi na ruku a pravil: Ona mne nepozná, ale já pořád vím,
kdo je ona!
Musel jsem zadržet slzy, když odcházel. Na ruce jsem měl husí kůži a
pomyslel jsem si: Tak takovou lásku bych chtěl v životě mít.
Opravdová láska není tělesná ani romantická. Skutečná láska spočívá v
přijímání všeho co je, bylo, bude a nebude.
Nejšťastnější lidé nemusí zrovna mít to nejlepší ze všeho, oni si udělají to
nejlepší z toho, co mají.
V životě nejde o to, jak přežít bouři, nýbrž jak tančit v dešti.
Všichni stárneme; už zítra může dojít na vás. Užívejte si už nyní života
naplno.
Má omezenou dobu platnosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama