Přátelé,splnila jsem svůj slib lesu.Narodila se má knížka pohádek.

PROČ VZNIKLA TATO KNÍŽKA?
Jedno pozdní podzimní nedělní odpoledne jsem se procházela lesem. Obdivovala jsem
jeho majestátní krásu a děkovala mu za dary v podobě borůvek, hub, ptačího zpěvu.
Děkovala jsem za setkání s veverkami, zajíčky, liškami a ostatními zvířátky.
Také za nádherné šumění stromů, krásné mechové pohlazení a posvátné ticho. Mé
rozjímání rozetnul pohled na igelitový odpad, krabičku od cigaret, nepořádek po jídle.
Ucítila jsem lítost a prosila jsem les o prominutí za chování lidských návštěvníků, kteří
zanechali za sebou takový nepořádek. Podívala jsem se do koruny stromů a hlasitě
pronesla.
"Co mám drahý lese udělat, aby si tě lidé více vážili?"
K mému úžasu jsem uslyšela hlas, který mi řekl. "Napiš knihu pro děti."
Než jsem opustila les, věděla jsem, že svůj slib dodržím a napíšu příběhy, které budou
probouzet kladný vztah k přírodě.
A tak se zrodila tato knížka, která má promluvit k malým i velkým, aby ctili naši přírodu,
náš les, naše hory, vodu, rostliny, zvířátka, celou matku Zemi.
Je naším domovem, živí nás, nosí nás na svých zádech, a proto ji musíme milovat.
Kromě krásy nám dává vše s láskou, i když se k ní někdy chováme macešsky.
Pokud budeme probouzet lásku k ní od svého dětství, bude to brzy zase planeta radosti,
štěstí a míru.
Do každého příběhu vkládám svou úctu a lásku k naší nádherné planetě, protože je živá.
S vděčností a radostí děkuji milý čtenáři za tvůj čas a za společná setkání na stránkách této
knihy. Kéž hladí a objímá nejen tvou mysl, ale i srdce.
I VÁM milí návštěvníci děkuji, že jste chvilku pobyli v mém světě. Vám všem vysílám
světlo a lásku, protože všichni jsme JEDEN, všichni jsme v JEDNOTĚ!



Rybník v Chodovicích je kouzelné místo,kam jsem léta chodila relaxovat,
nabírat energii z přírody,učit se angličtinu.
Zde mi malinké rybky okusovaly nohy a zde jsem děkovala rybníčku za skvělé osvěžení
za horkých letních dnů.Tohle místo nosím v srdci a děkuji planetě Zemi
za její nádherná zákoutí.




















Sbor židů z opery Nabucco

7. října 2011 v 19:44 | Římská opera |  VIDEA



Itálie: Opera Nabucco ke 150. výročí sjednocení se změnila v manifestaci
15. 9. 2011, 5 reakcí

Září 13, 2011
Zpívá sbor zotročených Židů odvlečených po prohrané válce do Babylonu asi 590 před našim letopočtem. Opera se hrála v Římě letos při příležitosti 150. výročí moderní Itálie za přítomnosti neoblíbeného Berlusconiho a starosty Říma, který v rámci projevu před zahájením opery kritizoval škrty rozpočtu na kulturu. Už před začátkem opery byl dlouhý potlesk (Italové, jak víte, milují Verdiho a jeho opery, většinou znají opery nazpaměť a slavné árie zpívají často).

Opera proběhla normálně až k uvedenému sboru jehož první slova v překladu jsou: "Oh má země, tak krásná a ztracená..."
V hledišti bylo zvláštní napětí, které cítil dirigent i účinkující. Když skončil sbor otroků, byl obrovský aplaus. Dirigent slyšel výkřiky: "opakovat!"
A rozruch neustával.
V Itálii není zvykem opakovat části v průběhu opery, ale nakonec, když se rozruch utišil, obrátil se dirigent na Berlusconiho a řekl: "Jsem Ital. Cestuji po celém světě a teď se stydím za to, co se děje v mé zemi a proto ( - k obecenstvu ) přijímám Vaši prosbu o opakování! - Nejen pro vlastenecký obsah, ale při dirigování slov "Oh má krásná ztracená země" myslím na to, že když budeme takto pokračovat, zničíme kulturu, která tvoří historický základ Itálie. V tom případě bude naše země opravdu ztracena." Potom řekl: "Já Motti jsem mlčel po léta. Nyní bych chtěl dát této písni skutečný význam. Jsme doma v Římě, v divadle se skvělým sborem a nádherným doprovodným orchestrem. Navrhuji vám, abyste se připojili, a budeme zpívat všichni spolu."
Potom zahájil opakování písně sboru, obrátil se k publiku a dirigoval jejich zpěv. Lidí byli vidět jen tmavě, protože osvětlené bylo jen jeviště, ale jak publikum, tak všichni na jevišti, zpívali ve stoje. Když sbor skončil, bylo vidět, jak si ženy zpívající ve sboru utíraly slzy. Uvidíte sami. Aniž bych tam byl, napsal jsem vám reportáž. Při tom si vzpomínám, že v roce 1968 po okupaci vojsk, jsem byl s nějakou delegaci v Národním divadle, kde hráli také Nabucco, a všichni jsme při tom sboru stáli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Krychová Jana Krychová | E-mail | 9. března 2013 v 23:13 | Reagovat

ano,v roce 68 jsem v ND byla také,nikdy na to nezapomenu

2 Libuše Helclová Libuše Helclová | E-mail | 27. března 2013 v 17:38 | Reagovat

Včera jsem byla v divadle, opera se mi moc líbila, ale tohle video má mnohem větší sílu. Slyšela jsem zpívat tenhle sbor asi tři a půl tisíce lidí. Na to e nedá zapomenout.

3 Jana Jana | E-mail | 28. listopadu 2013 v 22:41 | Reagovat

Toto video není v MÉ zemi dostupné.
P R O Č ???????????

4 Marie Balunová Marie Balunová | E-mail | 5. ledna 2015 v 14:05 | Reagovat

Nádherný zážitek.Sbor, který tuto píseň předvedl byl velmi dojemný.Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama