Leden 2011

pozitivní afirmace

29. ledna 2011 v 7:00 | emailová pošta |  Moudra a mezilidské vztahy
poslední chryzantémky


Moje rodina žije v absolutní hojnosti a v lásce.
Můj domov je překrásné útulné místo.
Žiju v souladu s přírodou a podílím se na jejím uzdravení.
Žiju vedle milujícího zralého muže.
Žiju ve svobodném naplňujícím vztahu.
Vykonávám obohacující příjemnou práci.
Moje láska roste a spojuje se s láskou všech.
Prožívám nová naplňující přátelství.
Otevírám se novému milujícímu partnerovi.
Otevírám se novému okruhu milujících přátel.
Jsem pod neustálou ochranou andělských pomocníků.
Všechno co prožívám má příčinu a je pro mě dobré.
Potkávám ve svém okolí spoustu zajímavých lidí.

mč

bílá nádhera

27. ledna 2011 v 10:55 | kerst. |  Zimní království
brrr

v pohodě

27. ledna 2011 v 7:00 | emailová pošta |  Kočičky
v pohodě

v zimě

25. ledna 2011 v 7:00 | gifplaatjes.nl |  Zimní království
v zi

zločiny onkologie

24. ledna 2011 v 7:00

tti

Věda v rozpacích aneb zločiny onkologické medicíny

Dnes v 0:14 | www.osud.cz |  Nemoci
Skutečnost, že moderní medicína svůj "boj proti rakovině" prohrála na celé čáře, tuší nejeden člověk, který už někdy  zažil trpkou osobní zkušenost. Nemusíme být odborníky, abychom pochopili beznadějný stav našich onkologických klinik. Jaký je skutečný rozsah této katastrofy, neví  nikdo než sami "specialisté", i když se snaží vše zastírat a krmit média prodchnutá vírou v medicínu všelijakými halasnými hlášeními o tom, že "průlom" je na dosah. Tak se to dělá po více než čtyři desetiletí a situace se spíše neustále zhoršuje.
"Konečná fáze v boji proti rakovině? Ve vídeňském výzkumném ústavu jsou optimisticky naladěni: jak tvrdí v prognózách -soustředěný boj, který se vede již více než dvacet let ve speciálních onkologických ústavech po celém světě, vstoupí v dohledné době do svého závěrečného stadia. To si myslí profesor Denk, vedoucí Rakouského výzkumného onkologického ústavu, jehož průkopnické výkony v zápase s touto"zákeřnou chorobou držící lidstvo coby rukojmí si všude vysloužily uznání. " Tato zpráva byla ve Wiener Zeitung uveřejnněna 21. 11. 1964. Ale stejně tak dobře by mohla pocházet z roku 1974, 1984, 1994 nebo 2004.
Oč je výzkum rakoviny neúspěšnější na medicínském poli, o to větší vavříny sklízí při vydělávání peněz - jen v Německu denně zemře 600 - 700 lidí na rakovinu. Ovšem než zemřou, přinese každý z nich kolem 400 000 DM do pokladny rakovinné mafie, tedy zúčastněných farmaceutických koncernů, klinik a lékařů. Člověk rád zaplatí, když se tím pomůže pacientovi, ovšem přesná bilance onkologické terapie je zdrcující. Již roku 1981 napsal Frederic Vester: "V třísvazkové souhrnné zprávě německé výzkumné společnosti stručně referuje 2 495 onkologických výzkumníků ze 780 ústavů o stavu své práce. Ze statistiky vyplývá, že v roce 1955 zemřelo asi 95 000 občanů SRN na různé druhy rakoviny, ovšem v roce 1975 to bylo již okolo 150 OOO lidi; aniž by obyvatelstva odpovídajícím způsobem přibývalo. A tento počet neustále narůstá. Proto lze jen stěží popřít, že etablovaný výzkum rakoviny a onkologické terapie již před dvaceti lety uvízl ve slepé uličce. "
Hamburger Abendblatt 15. 8. 1984 přinesl následující zprávu: "Spolkový ministr výzkumu Heinz Riesenhuber předložil hrůznou bilanci rakoviny: Rakovina je ve Spolkové republice stále častější příčinou smrti. Přibližně 160 000 lidí ročně zemře na různé druhy rakoviny. To je kolem 25 % všech úmrtí. Před 30 lety to bylo jen 15 % všech zemřelých.
Ze zápisu zasedání německého Bundestagu: "V německém Bundestagu bylo - nepopiratelně - zjištěno, že z Německého výzkumného onkologického centra v Heidelbergu, subvencovaného denně částkou 200 000 DM, nedostali vyžádané podklady, z nichž by přesvědčivě vyplývalo, že konvenční onkologická terapie přináší alespoň minimální efekt. "
Jak v Bachmannově knize Die Krebsmafia, tak i v článku ve Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) z 5. 7. 1995 bylo možné se dočíst následující: "Zpráva Národního onkologického ústavu Spojených států v roce 1979 dospěla k závěru, že se pětiletá lhůta pro přežiti u všech druhů rakoviny během dvaceti tří let celkově zlepšila jen o dvě procenta. A u častých druhů rakoviny křivky přežití už po desítky let stagnují: Od roku 1955, jak napsal New EngIandJournal of Medicine, se~ míra vyléčených pacientek s rakovinou prsu ,prakticky nezměnila. U rakoviny žaludku a tlustého střeva nebylo dokonce už čtyřicet let dosaženo žádného pokroku v léčení. Takové poznatky jsou medicínským odborným světem potlačovány. ,Zuřivé protesty` zažil například profesor Ernst Krokowski když tuto bezútěšnou realitu prezentoval bez eufemismů na rentgenologickém kongresu. Jeden lékařský časopis se zdráhal otisknout výsledky výzkumu váženého berlínského profesora Heinze Oesera, v němž exaktními čísly dokázal, že ohrožení lidí rakovinou od počátku minulého století zůstává konstantní. "
Náš přítel z úvodní části knihy, nositel Nobelovy ceny James Watson alias "honest Jim", se o dnešním výzkumu rakoviny vyjadřuje stručně a výstižně: "Vědecky zbankrotovaný, terapeuticky neefektivní a navíc mrhající prostředky."

"Učení o terapii zhoubných nádorů pase celé stádo posvátných krav: to, že léčba je naléhavá, že ozařování a chemoterapie stojí za námahu, že pacientům není třeba nic ohledně jejich nemoci vysvětlovat, že výživa s rakovinou nemá nic společného, že psychický stavnemocných nemá vliv na úspěch terapie a že vedlejší účinky jsou nutným zlem a politováníhodné průvodní symptomy jsou nezbytnou součástí terapie zachraňující život. "
Tato tvrzení jsou dnes jedno po druhém vyvracena.
Rakovina - ano, či ne? - To je to, oč tu běží
Nutně dospíváme k závěru, že lidé se v této souvislosti stávají objektem experimentů. Jsou to přece "jen nemocní rakovinou". Přitom ovšem také dochází k chybným diagnózám: u mnoha zdravých lidí, z nichž jsou děláni onkologicky nemocní, a sice z jednoduchého důvodu: Nehledě na relativně vzácné druhy rychle rostoucí rakoviny je klasifikace buněk jako defektní nebo maligní (zhoubné) velmi obtížná. Klasifikaci většinou provádějí patologové pod mikroskopem a to otázka posouzení buněčných struktur. Zde existuje široká "šedá zóna", v níž je těžké dospět k jednoznačnému závěru Patolog stojí před problémem, kdy má dospět bud' k "nesprávně pozitivnímu", nebo "nesprávně negativnímu" hodnocení, což znamená diagnostikovat rakovinu tam, kde žádná není ("nesprávně pozitivní") nebo ji přehlédnout ("nesprávně negativní"). Za druhý jmenovaný případ je možno pohnat dotyčného k odpovědnosti, za první nikoliv.
"Když různí patologové zkoumají stejný vzorek, dochází někdy ke zcela rozdílným závěrům. Několik badatelů provedlo kontrolní testy a zjistilo ,ohromující ` odchylky ve stanovené diagnóze:Jednou byly všechny vzorky v podobě buněčných stěrů označeny jako zhoubné a podruhé jen třetina z nich. Mnoho onkologických výzkurníků je zajedno v tom, že rakovinné buňky nelze pod mikroskopem objektivně zkoumat, ať už jsou zhoubné či nikoliv.
Jestliže jsou přívrženci školní medicíny přesvědčeni o tom, že terapie může být alespoň nápomocna a neměla by být nikomu odepřena, pak je hranice rakoviny "ano - ne" dosti nízka, tedy raději riskují "nesprávně pozitivní" výsledky (i když si to menšina patologů uvědomuje). V důsledku toho je značné mu počtu lidí diagnostikována rakovina, ačkoliv žádnou nemají - se všemi důsledky, o nichž ještě bude řeč.
Poněvadž je toto riziko lékařům známo, avšak z pochopitelných důvodů není vytrubováno do světa, vydal Německý svaz na ochranu spotřebitelů v mosmdesátých letech brožuru, v níž se na toto nebezpečí upozorňuje. Každému potenciálnímu pacientovi se naléhavě doporučuje, aby si pro jistotu nechal vyhotovit tři nezávislé analýzy. "Nezávislý" znamená, že žádný ze zúčastněných lékařů a znalců nesmí znát nálezy kolegů, neboť~ jakmile je jednou vyslovena diagnóza "rakovina", už se žádný lékař neodváží jí oponovat. Jen tehdy, když všechny tři dospějí k témuž rezultátu, je možno hovořit o rakovině. Jisté ovšem je, že něco takového zařídit v našem "zdravotnickém systému" půjde jen s největšími obtížemi.
Nejlepší je zcela se vyhnout pochybným "rakovinným testům", abychom předešli zbytečným problémům. Tím mám na mysli za prvé onen onkologický kolotoč, který se kolem biopsií (testů tkání) a podobného roztočí, a za druhé onkologickou mafii, která čeká jen na to, aby mohla začít "léčit" další oběti.
T
Šéflékař dr. Ulrich Dold v časopisu Der Spiegel č. 26/1987 připouští: "Při své horlivosti zaměřené na likvidaci rakoviny jsme přehlédli, že pacienti často více trpí terapií než rakovinou samotnou. "
Jen hrstka onkologů nahlédla nesmyslnost svého počínání. Patří k ním profesor D. K. Hossfeld, který v interview pro Der Spiegel řekl:"Opravdu musejí pacienti s rakovinou nesmyslně trpět v zájmu ekonomické prosperity ošetřujících lékařů?"

"Chemoterapeutika" (správně by se měla nazývat chemotoxika, neboť nedokážou léčit) jsou odnoží jedovatých plynů, vyráběných za první světové války. Takzvaná "cytostatika" byla zprvu vyvinuta z yperitu ("hořčičný plyn"). Poněvadž tento bojový plyn napadá především kostní dřeň a lymfatický systém (důležitou součást imunity), začal se používat u rakoviny krve a lymf. Tato látka se dnes nazývá ,;Lost" a mnoho chemopreparátů obsahuje její sloučeniny. Každé cytostatikum je buněčný jed, jak již jeho název napovídá (cyto = buňka, buněčný; stasis = zastavení, stání) a na údajně spočívá jeho působení: sice je toxické pro všechny buňky, ale pro rakovinné trochu víc. Říká se, že se jimi- stejně jako pomocí ozařování - údajně mohou zmenšovat'~ tumory. Ve skutečnosti jen 8 % druhů rakoviny reaguje na chemoterapii, a sice z následujícího důvodu: jedy působí na dělení buněk a poškozují tuďíž nejprve rychle se dělicí buňky. Rychleji než buňky tumorů se však děli buňky imunitního systému, které činí 20 - 30 % hmoty tumoru (dalších 50 % sestává z neškodných endotelových buněk a fibroplastů, tedy cév a vaziva). K rozpadu nádorové tkáně vlivem ozařování a chemoterapie dochází v prvé řadě zničením důležitých imunitních buněk!

Také u leukémie lze zredukovat počet leukocytů, což onkologové považují za úspěch. Ti jsou jako zhypnotizovaní nádorovými projevy (velikost tumoru, počet buněk), takže si už dál nevšímají stavu celého organismu. Přitom symptomy otravy (eufemisticky nazývané "vedlejšími účinky") vypovídají jas­nou řečí: nevolnost, zvracení, vypadávání vlasů, poškození jater, oslabení imunitního systému atd.
Ve skutečnosti chemoterapeutika dokážou pouze jediné, totiž zastavit přirozený průběh léčení. Poněvadž během přirozeného léčení také dochází k dočasnému nárůstu leukocytů, resp. k dočasnému otoku "tumorů" (jak ještě uvidíme), je také jasné, proč se takové účinky objevují. Když se však nespustí léčivý proces, nemůže ho ani žádné chemoterapeutikum vynutit - to pouze urychluje odumírání a způsobuje utrpení člověka,jak lze doložit četnými případy
Navíc jsou, jak známo, ještě všechna "chemoterapeutika" - stejně jako ozařování - sama o sobě karcinogenní!~ Ústav toxikologie a chemoterapie při Německém výzkumném onkologickém centru v Heidelbergu připouští: "U onkologické chemoterapie je třeba především myslet na to, že aplikovanými cytostatiky je možno vyvolat druhotné nádory. "
Týdeník~ Ärzte Woche napsal 2. 11. 1994: "Existuje zřejmá korelace mezi nárůstem četnosti sekundárních tumorů a zintenzivňováním chemoterapie."

O tom, jaké nebezpečí chemoterapeutika představují, si můžete udělat hrubou představu, když si přečtete "Ochranná opatření při manipulaci s cytostatiky", určená pro zdravotnický personál, která oficiálně vydala sekce národního zdraví rakouského Úřadu spolkového kancléře dne 13. 2. 1990: "Cytostatika se vyznačují vedle svých akutních i chronických toxických~ účinků také ještě mutagenními a karcinogenními vlastnostmi U terapeutické indikace byly u pacientů popsány poruchy fertility (plodnosti) a aberace chromozomů (patologické změny genotypu). Rovněž mohou vést ke vzniku sekundárního karcinomu. Poslední výzkumy upozorňují na to, že cytostatika představují určité riziko i pro osoby pověřené jejich aplikací;tedy lékařů a ošetřujícího personálu. Taktéž cytogenetické výzkumy u ošetřujícího personálu potvrzují tyto závěry Doposud bylo provedeno jen několik epidemiologických šetření, které prokazují zvýšenou míru spontánních potratů u zdravotních sester Při provádění terapie cytostatiky je nutno nosit rukavice na jedno použiti: Aby se pacienti zbytečně neznepokojovali, je možno upustit od nošení ochranné masky; pokud se zajisti; aby se přitom netvořil aerosol. Těhotným a kojícím matkám i dětem je zakázáno pobývat v prostředí; kde se cytostatika aplikují."
Mnoho chemoterapeutik také škodí srdečnímu svalu, především v případě, kdy se podávají pomocí srdečního katetru. To může vést k srdečnímu selhání, speciálně u dětí. Statisticky nejsou tyto případy vedeny jako oběti aplikace jedovatých preparátů, nýbrž jen jako "srdeční selhání".
Z oficiálních sdělení Německého výzkumného onkologického centra v Heidelbergu také vyplývá, že tyto vysoce toxické látky s jistotou zabíjejí pacienty tímto způsobem léčené:
• 95 % pacientů léčených chemoterapeutiky umírá po 5 letech
• 98 % nejpozději po sedmi letech!
Asi 10 - 15 % osob vůbec nepřežije první fázi onkologické léčby. To znamená, že celkově dlouhodobě přežijí pouze dva ze sta pacientů léčených chemoterapeutiky, a to nikoliv díky, nýbrž navzdory chemickým jedům. Z čísla zemřelých, léčených chemoterapií, však bylo jen 5 - 10 % statisticky evidováno ("standardizované skupiny"), čímž vznikl onen údajný a vylhaný "počet vyléčených"!
Tuto skutečnost potvrdily studie, které ukázaly, že neléčení pacienti s rakovinou v průměru žili déle a především lépe, než léčení, když odhlédneme od triků s čísly v oficiálních statistikách. Tak například americký profesor Hardin B. Dones poukázal na tento podvod ve své přednášce před ACS (American Cancer Society). Bachmann k tomu napsal: "Když,Jones korigoval tyto disproporce ve statistice, dokonce došel k závěru, že "skutečná očekávaná délka života neléčených pacientů... se zdá být delší než u léčených pacientů. "Jinými slovy: Dosavadní léčba se vykázala jako neúčinná, ne-li dokonce škodlivá. Jen dva z reportérů, kteří se sympozia zúčastnili; o této informaci referovali, `jak odhalil vědecký novinář Gary Null. ,Ačkoliv své výroky zopakoval v roce 1975 a 1977; zveřejnění ve velkých zpravodajstvích médiích se nedočkal neboť v roce 1978 zemřel. "`
Samozřejmě se etablovaná onkologická mafie takových zveřejnění obává jako čert svěcené vody. Kdyby se totiž šířeji čalo hovořit o tom, že onkologická terapie - speciálně ozařování a chemoterapie - víc škodí, než pomáhá, už by se nikdo nenechal léčit, nebo by přešel k alternativním metodám. Celá ta lukrativní budova lží by se zhroutila (ku prospěchu veřejnosti i zdravotnických pojištoven) a panstvo by si muselo najít novou práci, poněvadž se zdráhá něčemu novému se přiučit
Doufejme, že k tomu už brzy dojde.
Lékaři jsou si dokonale vědomi toho, že celé to statistické pokrytectví nemá ani hodnotu papíru, na němž bylo ~vytištěno, a že takzvaná "terapie" život spíše zkracuje, než prodlužuje. Důkazem je fakt, že většina z nich - je-li jim nebo jejich rodinným příslušníkům diagnostikována rakovina - odmítne tu léčbu, kterou ordinují svým pacientům. Profesor Klaus Thomsen, vedoucí gynekologického oddělení hamburské Univerzitní polikliniky, pronesl v září 1985 na odborném kongresu v Berlině: "Měli bychom se zamyslet nad tím, že roste počet lékařů, kteří říkají: ,Nikdy bych takovou terapii sám na sobě nepřipustil.. "
Ve stejném článku se dále dočteme: "Statistiky přežití dokazují, že tradiční onkologická terapie nad zhoubnými novotvary většinou nezvítězí, nýbrž pacientům způsobí závěrečné martyrium jejich života. Lékařský časopis Selecta píše, že, "Lékaři, kterým byla stanovena diagnóza rakoviny, často striktně odmítají jakoukoli invazívní terapii. ` Mají k tomu dobrý důvod: Upuštění od radikálm'operace, radioterapie vysokými dávkami záření a toxickými cytotatiky mnohokrát prodlužuje nejen délku života, ale nemocní se také cítí "lépe, jejich schopnost pracovat není tak negativně ovlivněna a netrpí stavy totálního vyčerpání."
Prof. dr. A. Landsberger z anatomického ústavu heidelberské univerzity říká: "Zároveň je nutno zdůraznit, že lékaři - a to i z center zhoubných nádorů, pokud oni sami nebo jejich blízcí příbuzní onemocní, se na mě obracejí s notoricky opakovanou větou: ,Vy přece velmi dobře víte, že na to nic nemáme. "
tti

Proč se nosí snubní prsten na 4.prstu?

19. ledna 2011 v 7:00 | emailová pošta
Proč se nosí snubní prsten na 4.prstu?
sp
sp
sp
sp
sp
sp
sp
sp

Víno Hildegardy

17. ledna 2011 v 7:00 | emailová pošta |  O zdraví a nemoci
petrž

Slavné víno Sv.Hildegardy


Petrželové srdeční víno

10 petrželí i s natí drobně pokrájíme a svaříme 1o minut v 1 litru vína.Přidáme 3 lžíce medu a 1 lžíci vinného octa.Necháme hodinu stát a scedíme přes plátýnko.Uložíme v chladu a pijeme večer 2 dcl před spaním.

petrž3
obr.www.zdravi.dama.cz
www.zdravi.idnes.cz

vesmírní prach

15. ledna 2011 v 7:00 | fantasmina.com |  Vesmír a mandaly
vesmírní prach

Malý návod na Cestě do sebe

13. ledna 2011 v 8:00 | Peter Gašparík |  Moudra a mezilidské vztahy

S laskavým svolením pana Petra Gašparíka.

Malý návod na Cestě do sebe

01.12.2010
http://www.celostnimedicina.cz/obrazky/xkarma7.jpg?d=67696Potřebujeme, abys byl takový. Potřebujeme, abys splnil to a to. Když to nesplníš, nezapadneš do party, nebudeš in. Proč jsi takový odlišný? Žiješ ty ještě vůbec? Víš, co to je život? Kde to žiješ? Myslíš si o sobě, že jsi někdo? Jsi nic. Jsi ubohá nula a budeš makat tak jako všichni, protože a to si teď dobře zapamatuj - nikdo ti zadarmo nic nedá...
Tyhle slova. Zapadají vám? Slyšeli jste je někdy? Stalo se, že Vás někdo tlačil tam, kde jste nechtěli být? Kdosi Vám říkal co je a co není pro Vás dobré? Stalo se Vám to? Nedělejte teď nic. Zkuste přestat číst. Odpovězte si. Buďte k sobě upřímní. Vědí o Vás Vaši nejbližší, rodiče, přátelé, kolegové, kdo vlastně jste? Že povídám pitomosti a chcete mě zavřít? Do toho. Stejně si budu mluvit to, co chci já. Nikdo mně to nezakáže. A víte proč? Protože to tak chci. Protože po tom toužím a je to má volba. Zároveň tím nebudu nikoho omezovat. Jsem sám sebou. V tomhle je víc jenom Bůh. Nikdo jiný. Protože i Bůh chce, abyste odhodili lano a byli takovými, jací jste uvnitř. Jasně, je to ulítlé, je to nemožné a pošetilé. Jo! Je! A víte proč? Protože je to tak skutečné. Tak moc. Protože to, co se Vám zdá dobré, pěkné a uhlazené je někdy mimo Vás. Nesouhlásí to s Vámi, jenomže Vy o tom nevíte. Proč o tom nevíte? Protože jste v tom až po uši. A nevidíte to, kde jste, čím jste a jak moc v tom jste. Zdá se Vám nemožné, když se někdo projeví jinak? Právě v tom je jeho síla. Právě on si dovolil být svobodný a odvázaný. To je cesta k sobě. Jedna z cest. Důležitá. Jdeme na to. Kdo chce jít se mnou, připoutejte se. Kdo ne - má hodně jiných cest a možností. Ale stopaře dnes nebereme. Máme plné auto... a vyprodané.

Zrát nemůžete v davu.

Máte vědomosti, schopnosti a cítíte se nedocenění, protože nikdo nestojí o Vaše slova, pohledy? Jistě i Vy chcete, aby si Vás někdo všímal, pohladil, zastavil se u Vás. Můžete to napravit mnoha způsoby, ale nabízím Vám jeden osvědčený, také fungující. A ten zní. Přestaňte chtít, aby si Vás někdo všímal. Je v tom háček. Když vystoupíte z řady povrchně, všimnou si Vás lidé a získáte i nějaký ten obdiv, ale má to dočasný charakter. Časem zhasnete. Bude to i tak falešné, protože Vy nepotřebujete získat obdiv od jiných lidí. To, co se počítá, je získat obdiv sebe samého. Získat Vaší sílu jen z Vás samých. Nebo budete nuceni pořád zachraňovat svoji situaci a osobnost plytkými řečmi, skutky. Možná někoho rozesmějete. Ale stále to bude Vaše osobnost víceméně závislá na jiných. Když zůstanete sami, nebudete vědět, co si počít. Neustále budete nuceni něco dělat, abyste přehlušili Vaši samotu. Abyste nezráli. Něčí ruka Vás bude nutit zachytávat všechny potřebné informace, vedoucí k zahlcení Vašeho Já. Proto je tenhle postoj dočasný, protože je stavěný z cizího cementu a vody.

Tady se dostáváme k druhému bodu. Ten zní. Potřebujete něco dát. Tím, že nechcete, aby si Vás někdo všímal, nejste vázaní na chválu a zájem o Vás od jiných - si zdokonalíte sebe. Odstoupíte od davu a stáhnete se. Už toho si lidé všimnou a nebudou vědět, co se děje. To, co si o Vás myslí, je zpravidla méně důležité, protože téměř vždy je to TO, co si myslíte sami o sobě. Pozitivní, i negativní. S tím se často není potřeba ztotožňovat. Vy potřebujete zrát. A zrát nemůžete v davu. Pozorujte a ukládejte si informace tak, abyste uměli být příkladem hlavně pro sebe samého. Když se odpoutáte od davu, lehce do něho proniknete. V tom je druhý háček. Protože pokud v něm jste, nevidíte důvody, které hrají pro a proti Vám. Ustupte a zachovejte si svoji tvář. Před každým. Tam se vyčleníte, ale dobudete si respekt. Protože lidé vycítí odlišnost a mají ji rádi. I když navenek se to tak neprojeví. Vy nepotřebujete říkat jiným, jak mají žít a být. Jediné, co potřebujete opravdu udělat, je být příkladem pro sebe a být spokojení sami se sebou. Tohle když někdo vycítí, vždy se k Vám vrátí a Vy mu vždy, pokud je to nutné, můžete pomoci. Kdybyste šli první cestou davu, nikdy byste z něho nevyšli a vždy byste zapadli. Stali byste se sice příjemným člověkem, ale nebyli byste spokojení.

Proč? Protože byste neukázali to, co ve Vás je. Byli byste natolik ovlivnění davem a většinou, že byste o Vašem vlastním názoru a jádře nevěděli, anebo by bylo zanesené nepotřebným balastem cizího vlivu na Vaší osobnost. Je to jako s národním povědomím. Čím více si národ přestává vážit a chránit své kořeny, historii, kulturu a tradice, tím více upadá otevírajíce se cizím vlivům. Pak se už stěží rozpozná, co je jeho skutečné, zděděné po předcích, nebo uměle nainfikované, podrývající jeho identitu. Například u nás není už téměř žádna slovenská firma, všechno mají Němci, Rakušané, Japonci, Korejci. Lidé se stravují v hypermarketech - obchodům se řekne už téměř jen shop a rozmachu zase boom. McDonald je známější než Pribina... Potom upadá i síla národa. A tak jak upadá síla národa, tak se zmenšuje i naše síla osobní. Jsme součástí národa.

Mé dítě se jmenuje McDonald...
Takže i Vy když zapadnete do šedi /sice často poutavé šedi/ davu, obalíte se množstvím McDonaldů, mainstreamů, boomů, coolů, hamburgerů, shopů a jiných cizích vlivů majících za úkol jen jedno. Odtrhnout Vás od sebe samého jakýmkoliv způsobem. Tak se stává člověk lehko manipulovatelným a víc se bojí. Toho právě využíval Hitler. Zasel do lidí strach a obalil to vlastenectvím. Takhle dobře lidi manipuloval - až tak dobře, že hodně Němců ani netušilo o existenci koncentračních táborů. Potřebujete odejít od tohoto všeho. Vypnout, vyčistit, omezit balast společností na Vás nanesený a udělat si hranice. Pozorovat se a uvědomit se. Shodit starou kůži a vydat se za sebou samým. Tehdy jste silní a společnost se takových lidí bojí. Ona sice mluví o ideálech, ale bojí se. A systém ještě více. Právě tito lidé, kteří odešli a znovu se našli, jako jediní mohou říct odlišné stanovisko. Vědí jak to je, i když není dokonalé. Pokud byste neodešli, vždy byste to maskovali pod přílišnou spokojeností, vstřícností, úsměvy a potřebou každému pomáhat. Stali byste se příliš známými. A udělali byste další chybu, kdybyste příliš o sobě mluvili. Nechejte si Vaše tajemství pro sebe. I tím stoupnete v ceně. Ale Vy když jste už lepším pozorovatelem a víte, že každý jeden z nás je výjimečný a skutečně zázrak, pomůžete už jen tím, že vyslechnete.

Takže shrneme si to. Nejprve nechceme, aby si nás všímali. Hledáme sílu ze sebe a uděláme si hranice co je pro nás potřebné a co ne. Co nás tvoří a co je pro nás skutečně potřebné. Tím se oddělíte a začnete víc zrát, protože nebudete pronásledovaní cizími myšlenkami. Naopak. Začnou se vytvářet Vaše vlastní. Zpracujte je, pokud Vám to jde. To je dlouhá cesta a těžká. Ale je v ní Pravda. A právě to je dobré na to, abyste splnili druhý bod. Potřeba něco dát. Jak byste v této chvíli začali dávat a neměli splněný a projitý první bod odchodu, co byste dali? Jak byste vystupovali? Povím Vám jak. Jak Stallone, nebo naštvaný manžel, hrdinský super pilot formule 1, Robocop, Buddha, nebo svůdná kráska uvnitř frustrovaná a plachá. Mám pokračovat? Je mnoho variant. Lidé vycítí, že nejste to, co jste. A jste odhaleni, protože takhle jste stále ničím. Ani sám sebou, protože se ztotožňujete s kýmkoliv, jen ne s Vámi - Vašimi vlastnostmi. A taky jste jich neměly čas kdy a kde poznat, protože jste zůstali v davu. Neodešli jste. Potřebujete odejít od davu a co nejvíce přijít k sobě. Je jedno jakým tempem. Jen to zkuste. Pak se můžete opět vrátit, ale nikdy ne dříve.

Rostete, postupujete a sílíte.
Pak můžete začít dávat. A nebude to nic cizího. Bude to vaše vlastní. Tedy to, co jste se naučili ve fázi odchodu. Pak si Vás lidé nejen všimnou, ale i když fyzicky odejdete, budete pořád tam. Začnete být více spokojení, protože jste potřební. Najednou vidíte, že všechno čím jste, se vejde jen do Vás samých. Nikam jinam. Zapněte televizi, rádio, cokoliv, a tak už nejste. Je to cizí. Jenže ono to chce, abyste to byli Vy. Láká Vás to. Bude Vám to táhnout medové motouzy pod nos a slibovat hory - doly. Pan Systém. Jen abyste nebyl sám. Jen abyste nebyl sám sebou. Víte proč? Protože od té chvíle jste nebezpečný a nakažlivý! Nebezpečný pro systém, pro chapadla, která potřebují mnoho energie, aby udrželi lidi v tom, nebýt sami sebou. Odkud bere tuhle energii? Z lidí samotných. Proto jste možná i unavení, protože nesete na sobě lopatku oblíbeného amerického herce, představy nového auta nebo pěkných šatů. Taky kilogram hněvu na moderátorku, protože vydělává tři krát víc než Vy a půl tuny zloby na to, že děláte, co z duše nesnášíte. Pěknou hromádku toho už máme na sobě, že? A divíte se, že jste nemocní a unavení? Když to, co si nesete na sobě, z velké většiny ani není Vaše? A Vaší energií živíte chapadla, co Vám neustále namlouvají jaké je to potřebné a že to tak má být? Že tohle je cesta a když tak žijí milióny lidí na světě, tak pak ani vaše utrpení není tak těžké? Je to blud.

Jenomže Vy už máte zbraně.
  • Vás samých a Váš nový vztah k sobě samému.
  • Nechcete, aby si Vás někdo všímal. Vaší sílu hledáte ve Vás. Mluví reklama o Vás? Mluví pomlouvání o Vás? Mluví o Vás řeči o počasí, nebo bulvár? Potřebujete tak moc vědět, co se stalo v Africe, jaké zemětřesení, nebo jak hráli naši hokejisté? Skutečně to potřebujete k životu, zábavě, nebo rozšíření obzorů? Víte, kolik tisíců pro nás nepotřebných informací denně přijímáme? Potřebujete vědět, kdo vyhrál v loterii? Potřebujete vědět kolik stojí v Bille maso? Potřebujete tak nutně vidět zprávy v televizi? Je to o Vás?
  • Otázka na Vás - Co je z toho všeho o Vás? Je to pro Vás skutečně potřebné?
  • Dovolím, aby mě tohle a tohle tvořilo? Z čeho jsem tvořený?
  • Už dozrávate v to, co doopravdy jste. Ne v to, abyste byli kýmkoliv, nějakým lehkým větříkem, u polní brány. Vy máte na víc! Zrajete do sebe.
  • Už sledujete rozdíly, co člověka tvoří a co netvoří.
  • Předtím jste to neviděli, protože jste byli v davu. Už nejste. Jste bokem. A máte tak HODNĚ!
  • Už to vidíte a posiluje Vás to
  • Otevírají se Vám nové dveře, abyste byli ještě silnější.
  • Zanecháváte za sebou svlečenou kůži iluzí a odpadků.
  • I tohle jste byli předtím Vy. Teď se Vám to zdá absurdní.
Rostete, postupujete a sílíte. Jste pro druhé člověkem, který je jiný, ale je i tajemný. Moc se o Vás neví a tím stoupáte v ceně. Je to ale obrovská propast. Všechno tohle jste udělali a hned stojíte nad propastí. Tou je pýcha a ego. Pýcha Vám říká, že jste lepší než jiní a jste dokonce nejlepší. Vy si řeknete, že jste toho hodně zvládli, ale ego Vám hodí minci a podbízivě se kolem Vás ovine slovy - Oni nic nevědí. Ty umíš/ víš všechno. - Když jste tohle v sobě zaslechli, je nutné jít do sebe a vytvořit si v sobě hodnotu. Teď Vám jí skromně nabízím. Tady je.

Škola pokory.
Vy sami jste tady na zemi ničím. Všechno bez Vás jde, jste plně nahraditelní. Jste tady zrnko v moři. Poutko řetězu, článek na papíru. Nic. Pokořte se před planetou a Bohem a uznejte svoji malost. Uznejte, že to všechno, čeho jste dosáhli, jste nedosáhli sami. Když jste měli úspěch, nebyli jste tam sami. Není to jenom vaše dílo. Proto poděkujte Bohu a Vesmíru, že přes Vás mluví a koná. Když jste někomu pomohli, nepomohli jste mu tak moc vy, ale Boží síla ve Vás proudící. Od Boha přes Vás. Vy jste jenom vykonavatel. Taky nikoho neléčíte, ani nezachraňujete. Na to nemáte právo. Jste maličcí. Zanedbatelní. Ale ať jste čímkoliv, jste  potřební. Jste moc potřební. Na to nezapomínejte. Jste sami v sobě tím nejvyšším božstvím. Skloňte se před vším a děkujte celým srdcem za to, čeho jste dosáhli a těm, kteří Vám v tom pomohli. Ale zastavte se ještě. To, co jste dosáhli, jste nedosáhli pro sebe. Jenom abyste někým byli. Dosáhli jste to proto, aby přes Vás bylo pomáháno druhým. A abyste byli konfrontováni nejdříve s Vaší temnotou. Až pak jste mohli začít poznávat cestu Světla. Abyste tady byli, když Vás bude potřeba. A až když se takhle projevíte, potom můžete být spokojení s tím, kdo jste. Jen potom… To je pokora, ručím Vám svojí hlavou, že když tohle procítíte a takhle se zachováte, jste na dobré cestě. Protože pracovat, makat na sobě dokáže každý. I ten, kdo si myslí, že nedokáže. I ten to dokáže. Víc než si myslí...

Ale když Vás přehnaně chválí, když na Vás křičí nebo kritizují - zastavte se. Neztotožňujte se s tím. Ani s chválou. Ani s ničím jiným. Je to jen výsledek Vaší činnosti a myšlenek jiných, ale nechte to vedle Vás.

Jste pořád čistí. Nepřisuzujte si ani chválu ani kritiku. Nýbrž vzpomenout si, že to všechno co už teď víte je jenom to, co jste měli vědět. Jen jste si na to vzpomněli. Už jste to předtím věděli. Teď přisuďte chválu mířící na Vás Bohu a Matce Zemi. Poděkujte Přírodě a jejím zákonům a až pak se oceňte vy. Kritikou zrajeme, je to učení pro Vás. Když to takhle procítíte, povím Vám, je to asi největší pocit pokory a vděku Bohu, uznání sobě samému jako součásti skládačky. Vy neskládáte. Jste jen částí celku mající jít příkladem a ctít pravidla hry. Tak jste pod ochranou. S ničím se neztotožňovat. Jenom BÝT.


01.12.2010
autor: Peter Gašparík
zdroj: www.petogasparik.estranky.sk (překlad Vierka Jakubová)

empatie


bouřka v Náchodě

13. ledna 2011 v 7:00 | Verča |  Nebe a mraky
bouřka
b2
b3
b4

Harfistka

12. ledna 2011 v 11:48 | xx |  Esoterika
harf


Kráčíš li -báseň

11. ledna 2011 v 7:00 | Rogers a Hammerstein |  Moudra a mezilidské vztahy
dál

Kráčíš-li bouří
Nes hlavu vysoko
A neboj se temnoty

Za bouří
Je zlatisté nebe
A sladká, stříbřitá píseň slavičí

Kráčej dál tím větrem a deštěm
Ač třeba rozmetá a rozfouká tvé sny

Jdi dál s nadějí ve svém srdci
A nikdy nebudeš kráčet sám
Nikdy nebudeš kráčet sám


(Rogers a Hammerstein )

/obr.Zdeněk Hajný/

Růže na hnojišti

8. ledna 2011 v 15:45 | Oldřich Bubák |  Moudra a mezilidské vztahy
ruž

Mezi hlupáky rozhodl se moudrý vířit,
a proti stupiditě vytáhnout do boje.
I růže náhodně zavátá na hnojiště schopna je
svoji vůní kolem silně šiřit.

mandala na únavu

5. ledna 2011 v 7:00 | Jana Michaela |  Esoterika

Mandalka na posilu a odstranění únavy

12. září 2010 v 19:27 | Jana Michaela |  Meditace

Mandalky se dají otáčet,vodorovně působí více na jemněhmotné úrovni,svisle na hmotné úrovni.Je to i takový indikátor toho, na jaké úrovni máme pracovat.
A důležité je také zařadit odpočinek a zábavu.Když se naučíme rovnoměrně rozdělovat práci duševní,fyzickou a odpočinek, nastolíme rovnováhu na všech úrovních.
přeji krásnou neděli
s láskou
JanaMichaela

Zveřejňujeme zatím mandalku zelenou na posilu a odstraňování únavy


podoba

4. ledna 2011 v 7:00 | nocutnews.co.kr. |  Plody Země
podoba

Zimní image

3. ledna 2011 v 20:53 | xx
Z
zi
z3
z4
z5
z6
z7
z8
z9
z10
z11
z12
z13
z14
z15
z16
z17
z18
z19
z20
z21
z22
z23
z24
z25
z26
z27
z28
z29
z30
z31
z32
z33
z34
z35

unavené kotě

3. ledna 2011 v 7:00 | emailová pošta |  Kočičky
únava

Modlitba

1. ledna 2011 v 8:00 | Petr a Hana Ulrychovi |  Moudra a mezilidské vztahy

Pane,ať jsi stéblo trávy,nebo obyčejný list,
prosím,dej ať aspoń trochu, umím ve tvých vzkazech číst.
Prosím,dej ať řeči stromů aspoň trochu rozumím,
ať vědí,že se učím,a že nic neumím.

Dej,ať zlomím svoji pýchu,dej mi hledat pokoru,
když se trápím zbytečnostmi,ať pohlédnu nahoru,
ať mi stačí dohlédnout na obzor,který jsi mi dal,
ať se smířím se vším,co jsi mi kdy vzal.

A dej mi sílu snášet pokorně,co změnit nemám sil,
odvahu abych to nač stačím,na tomhle světě pozměnil,
a také prostý rozum,který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá a co se změnit dá!

Novoroční modlitba pro Čechy

1. ledna 2011 v 6:00 | emailová pošta |  Moudra a mezilidské vztahy
prayer

Při vstupu do Nového Roku,
požádajte o odpuštění, duchovní očistu, lásku, mír, hojnost pro všechny lidi žijící na
území Čech a Moravy.
Meditujte pro obnovu zdravých materiálních a finančních zdrojů, pro čistotu životního prostředí,
pro zdravé mezilidské vztahy, pro láskyplnou obnovu rodiny.......

link

V kruhu našich srdcí prosíme
o láskyplnou očistu České republiky
na úrovni první a druhé čakry

Uzavíráme minulost plnou bolesti, ponížení,
bídy, zneužívání, mučení, strádání, smutku...
Odevzdáváme to, co už dávno překonané
k uzdravení a transformaci
naší milované Matce Zemi,

aby to navždy přijala do své náruče a přetvořila
ve jménu LÁSKY a DOBRA v nové živiny sílu
a hojnost pro nás všechny.
link
Poučili jsme se z naší minulosti a vzali to, co opravdu potřebujeme

Bože, nebeský otče a Matko,
sílo ohně, nebe země a vzduchu
voláme Tě

Libuše, otče Čechu,
svatý Václave, Karle IV. Eliško Přemyslovno,
sílo lásko a víro kterou tu manifestoval Jan Hus
Blaničtí rytíři

a další významné postavy české historie
voláme vás

pro uzdravení a podporu materiální hojnosti v naší zemi
při překonávání starých modelů chování
a při znovuzrození našeho života a rozkvětu našich duší, našeho poslání zde na Zemi
ve jménu LÁSKY a DOBRA a v souladu s BOŽÍ VŮLÍ pro nejvyšší dobro všeho a všech

Tady a teď a navěky AMEN!
link