Jak mydlice učila Venouška čistotě

27. dubna 2009 v 19:40 | IZABELA KLIMOVÁ |  Pohádky pro děti




Jak mydlice učila Venouška čistotě.

"Venoušku,pojď se umýt!"-volala maminka.
Kde tě mám ty kluku ušmudlaná?"-volala maminka dál.
"A já se mýt nechci!-bručel potichu Venoušek.Vzpurně zvedl hlavinku a hledal místečko,kam by se před nemilou povinností ukryl.Pomalounku se vytratil k zadním vrátkům u zahrádky,kde kousek odtud vedla železniční trať.
"Furt se umývat! Tak ráno,nebo večer,ale tolikrát za den!Vždyť mi sleze kůže!-povídal si zlostně pro sebe.
"Počkám tady na vláček a ujedu,abych se nemusel stále umývat!"-řekl si pro sebe.
Byl teplý letní den a sluníčko krásně hřálo, a tak když se Venoušek posadil ke vrátkům,se po chvilce unavil a šly na něj dřímoty.Zdálo se mu,jak kráčí kolem potůčku a někdo na něho volá tenkým hláskem:"Kam chceš jet Venoušku?"
"Co to je za hlásek,kdo to na mně volá?"-ohlížel se dokola,ale nikoho neviděl.
A hlásek se ozval znovu:"Venoušku,tady jsem!"
Ať se kluk rozhlížel,jak jen mohl,nikoho neviděl.
"Kdo jsi a kde teda jseš,že tě nikde nevidiím!"-řekl bojácně chlapec.
"Jen se pořádně porozhlédni!Vidíš mé světlounce růžové květinky?Je nás tady spousta!
Koukej,kolik denních motýlků nás navštěvuje!Mají nás rádi a na dně našich kvítků hledají sladkou medovinu!"-říkal hlásek dál.
Venoušek se podíval k zemi a opravdu tam spatřil krásné malé růžové kvítky.
"A jak se jmenuješ,květinko?"-zeptal se zvědavě.
"Já jsem mydlice a lidé mi říkají i mydlový kořínek.Jsem rostlinka,kterou sem před mnoha mnoha lety zavál vítr ze vzdálených krajů od moře.Moje pra-pra-pra rodiče používali v dávných dobách
lékaři při léčení různých boláčků a ran na kůži.Vyprávělo se,že v té době bylo hodně nemocních na nemoc,která se jmenovala lepra a právě odvar z nás léčil a tišil bolesti a hojil rány!"-povídala
rostlinka.
"A jak to,že jsi tak malá a máš tolik síly?"-zeptal se Venoušek.
"Sílu uzdravovat mi dala maminka příroda.Ale já nejen léčím ještě umím něco!"-řekla mydlice.
"Koukám,že toho umíš hodně!"-uznale kývnul chlapec."A co to je?"-zeptal se.
"Naše kořeny se v dávné době používali na praní jemných látek,dokonce i na hedvábí.To ještě není vše! V jedné daleké zemi,která se jmenuje Francie,mě používaly bohaté slečny a ženy,aby jim rychleji rostly vlásky.A když ještě nebylo tolik známé mýdlo,tak se kořeny z nás dávali do vody a ta ,pak hezky pěnila.Pak se v ní koupali děti i velcí,a zbavili se nejen špíny ,ale byli i zdravější."-dovyprávěla svůj příběh mydlice a zeptala se Venouška:"A ty se jak často myješ?
Koukám na tvé ručičky a asi moc často ne?"
Venoušek se zastyděl a vzpomněl si,jak chtěl ujet vláčkem do světa,aby se nemusel tak často umývat.
"Víš,s tou čistotou je to tak:když chceš hezky vypadat,musíš být čistý.Když chceš být zdravý,musíš se umývat také,protože ve špíně jsou různé nemoci!"-řekla ještě nakonec mydlice.
Venoušek si vzal k srdci její moudré rady a vzpomněl si,že na něho před chvílí volala maminka.
Rozběhl se domů a poslechl svou maminku a umyl si zašmudlané ručičky.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama