Jak ježka bolela pacička

16. března 2009 v 15:27 | Izabela Klimová |  Pohádky pro děti


JAK JEŽKA BOLELA PACIČKA




Babička s dědečkem uklízeli starou kůlnu a Venoušek se motal kolem nich.Byl zvědav,co všechno
v takové kůlně může být.Nakoukl do kůlny,ale nic zajímavého tam neviděl.Byli tam nějaké dlouhé klacky,
nějaké nářadí,z kterého poznal motyku a hrábě.
Pak tam ještě bylo několik pletených košíků.
Ty veliké byli na šišky a brambory. A ty menší zase na houby.Jinak byla téměř celá kůlna prázdná.
Za chvilku však zjistil k čemu tolik prostoru.Až nyní si všiml,že za kůlnou je ta veliká hromada
dříví, které se přivezlo z lesa a které mezitím někdo nařezal na menší kousky.Babička vzala ty velké
pletené koše a ukládala do nich polínka a pak je nosila do kůlny,kde je zase dědeček rovnal ke zdi.
Hned,jak to Venoušek viděl,dostal velikou chuť to zkusit také.Bral polínko za polínkem do ručiček
a ukládal je do košíku. A protože netušil,jaké nebezpečí mu při této práci hrozí,tak jedno polínko
vzal do ruky tak neopatrně, že se mu pod kůži zapíchla tříska.Jój , to zabolelo,až se Venoušek rozbrečel.
Jakmile babička zjistila,co se stalo,hned běžela pro první pomoc.
"Venoušku,musíme tu třísku vyndat s jehlou,jinak se ti podebere prstík.Musiš to vydržet!"- řekla
babička.Venoušek by byl v té chvíli nejraději zdrhnul, ale dědeček uhodl jeho úmysly a vzal si
chlapce na klín.Povzbudivě na něj mrknul a řekl :"Než bude z něho voják,tak na to zapomene!
Je to statečný chlapec babičko!"
Statečný-nestatečný,musel přiznat,že se bál a ručku s třískou podával babičce velice neochotně.
Babička však byla šikovná a opravdu to píchlo jenom málo a tak přestal hned brečet.
Hromada dříví za kůlnou ubývala,ale za chvilku zjistil,že babička s dědečkem přestali nosit
dříví.Jeho zvědavost okamžitě uspokojila babička,která nesla v ruce pichlavý míček.Položila ho na
zem a přinesla mu do misky mléko a pak šla pokračovat v nošení dříví.Venoušek pozoroval celou
tu divnou kuličku a když se po chvilce pohnula, se zatajeným dechem uskočil.
Po chvilce se z kuličky ukázal protáhlý čumáček,korálkovité očička a buclaté tělíčko na krátkých
pacičkách.
"Jak se ti ježeček líbí?"-ptal se dědeček.Venoušek nevěděl co má říct,protože ty jehličky na
ježkovém hřbetu vypadaly docela hrozivě a on už dneska jednoho píchnutí měl dost.A ježek
těch jehliček měl víc a zajisté by to více bolelo..Tak se raději držel v bezpečné vzdálenosti a
sledoval malého tvora dál.Ten se přiblížil k misce s mlékem a funěl,prskal a mlaskal a mléčko
mu šplíchalo na všechny strany.
"To je ale nevychovaný ježek,když se takhle chová u jídla."-pomyslel si Venoušek.Když měl ježek
plné bříško,spokojně si podupával,zalezl k podezdívce a zaspal.
Jaké však bylo chlapcovo překvapení,když zjistil,že ježkové chrápou! "Skoro jako dědeček nebo
tatínek"-pomyslel si v duchu. S těmito úvahami zadřímal i on a zdálo se mu,že ježek říká,že se ho
nemá bát.
"Neboj se Venoušku,já Tě nepopíchám! Jsem užitečný,protože ničím škodlivé brouky a hmyz.
Koukám, že máš bolavý prstík."-povídá ježek.
"Mám,protože jsem nosil dříví do kůlny a píchnul jsem si do něho třísku.Hrozně to bolelo a pak mi
ji babička vytáhla s jehlou!"-postěžoval si chlapeček.
"Když jsem bydlel v lese,také mě jednou bolela pacička!Pořezal jsem si ji na kousku skla z
rozbité láhve,kterou nějací lidé nechali v lese.Než se mi to zahojilo,musel jsem chodit po třech
nožičkách.A také jsem si ještě jednou pořezal i čumáček na plechové konzervě.My ježci jsme
totiž velice mlsní a já z dálky cítil něco,co moc lákavě vonělo.Běžel jsem po čichu až k té plechové
krabičce, ale nic v ní nebylo,jenom olej po rybičkách.Než jsem to ale zjistil,tak jsem si poranil
čumáček o plech.Moooóc to bolelo!A tak jsem utíkal k potůčku,abych si čumáček ochladil a umyl
ve vodě."-vyprávěl svůj příběh ježek.
"Chudáčku malý!"-litoval Venoušek ježečka.
"A víš ty co?Zůstaň tady ubydlet u dědečka a babičky.Jsou hodni a budou se o tebe starat."-
řekl ježkovi chlapec.
"V zimě bych možná tady mohl přezimovat.My ježci totiž spíme celou zimu.Ale na jaře bych se chtěl vrátit do lesa
.Mám les rád,ale lidé v něm nechávají zbytky jídla,pytlíky a lahve,staré hrnce
a rozbité hrnky a talíře.Vůbec nedbají,že se my zvířátka,můžeme o střepy poranit.
Někdy do lesa chodí jedna hodná paní s velkými pytli,do kterých všechen ten nepořádek posbírá.
Pak přijde s panem hajným na traktůrku a všechny ty pytle s nepořádkem naloží a odvezou z
lesa pryč.A také tam vyvěsili tabuli,na které je napsáno,že ten kdo bude znečišťovat les a rušit
lesní zvěř,bude potrestán!"-dokončil své povídání ježek.
"Já po lese nic nerozhazuji a ani nekřičím.To mě všechno naučil dědeček,který se o les stará také."-pochlubil se Venoušek.
!To jsem rád,že jsi náš kamarád!"-řekl ježek zkroutil se do klubíčka a byla z něho pichlavá
kulička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama